Performing heritage: Between tradition and Innovation

ŘÁNKOVÁ, Terezie. Performing heritage: Between tradition and Innovation. Antro-pólus. Budapest: ELTE, TáTK Kulturális Antropológia Tanszék, 2024, roč. 8, 1-2, s. 206-216. ISSN 2559-9763.

Základní údaje

• Originální název: Performing heritage: Between tradition and Innovation
• Autoři: ŘÁNKOVÁ, Terezie (203 Česká republika, garant, domácí).
• Vydání: Antro-pólus, Budapest, ELTE, TáTK Kulturális Antropológia Tanszék, 2024, 2559-9763.

Další údaje

• Originální jazyk: angličtina
• Typ výsledku: Článek v odborném periodiku
• Obor: 50404 Antropology, ethnology
• Stát vydavatele: Maďarsko
• Utajení: není předmětem státního či obchodního tajemství
• WWW: Folyóiratok - Antro-pólus
• Organizační jednotka: Filozofická fakulta
• Klíčová slova česky: Performativita; Performance; UNESCO; Nehmotné kulturní dědictví; Tradice; Inovace
• Klíčová slova anglicky: Performativity; Performance; UNESCO; Intangible Cultural Heritage; Tradition; Innovation
• Příznaky: Mezinárodní význam, Recenzováno

Anotace

Through performance as a tool of cultural analysis, the paper looks at the form of contemporary Intangible Cultural Heritage practices. Using performance as a methodological approach allows heritage practices to be understood as emerging in relational, contingent, and dynamic spaces. One of several disputes arises in using and mediating intangible cultural heritage - where is the boundary between 'tradition' and 'innovation'? For events registered as Intangible Cultural Heritage, there is a tendency to preserve these practices and thus suppress the cultural process, but at the same time, contemporary ideas and innovations, whether conscious or unconscious, emerge quite spontaneously. The concept of the performativity of heritage also challenges the notion of audience passivity and places the audience in the role of active actors in the performance of heritage.

Anotace česky

Příspěvek se prostřednictvím performance jako nástroje kulturní analýzy zabývá podobou současných praktik nehmotného kulturního dědictví. Využití performance jako metodologického přístupu umožňuje chápat dědictví jako praxi vznikající ve vztahovém, podmíněném a dynamickém prostoru. Při využívání a zprostředkování nehmotného kulturního dědictví vzniká jeden z několika problematik - kde je hranice mezi "tradicí" a "inovací"? U fenoménů zapsaných jako nehmotné kulturní dědictví existuje tendence tyto praktiky konzervovat, a tím potlačovat kulturní proces, ale zároveň se zcela spontánně objevují inovace, ať už vědomé či nevědomé. Koncept performativity dědictví také zpochybňuje představu o pasivitě publika a staví publikum do role aktivních aktérů představení dědictví.