2024
Kde končí pouhé reflexy? Soudní ochrana na hranici mezi zájmy
LIPKA, OndřejZákladní údaje
Originální název
Kde končí pouhé reflexy? Soudní ochrana na hranici mezi zájmy
Název česky
Kde končí pouhé reflexy? Soudní ochrana na hranici mezi zájmy
Název anglicky
Where Do Mere Reflexes End? Judicial Protection on The Boundary of Interests
Autoři
LIPKA, Ondřej
Vydání
COFOLA 2024, 2024
Další údaje
Jazyk
čeština
Typ výsledku
Prezentace na konferencích
Obor
50501 Law
Stát vydavatele
Česká republika
Utajení
není předmětem státního či obchodního tajemství
Organizační jednotka
Právnická fakulta
Změněno: 12. 7. 2024 13:40, Mgr. Ondřej Lipka
V originále
Jiří Hoetzel ve své publikaci z roku 1937 uvedl, že ochrana objektivní zákonnosti je činností ve veřejném zájmu. Taková činnost „může sice fakticky jíti k duhu i občanům (stranám), avšak to jsou pouhé reflexy, nikoli zamýšlený účel dozorčího práva.“ O téměř 85 let později rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v rozsudku ve věci Žaves Heotzelovu tezi explicitně popřel, když uvedl, že setrvání na jeho východiscích je v rozporu s principy právního státu. Záhy Nejvyšší správní soud vydal rozsudek ve věci Klimatická žaloba, ve kterém v obecné rovině připustil aktivní procesní legitimaci žalobců, kteří se prováděli strategickou litigaci ve veřejném zájmu. Tento příspěvek vnímá oba judikáty jako opačné projevy téhož děje – soudní ochrany v situaci nejasných hranic mezi zájmem soukromým a veřejným, kdy se tradičně vnímané vedlejší účinky („pouhé reflexy“) ochrany jednoho zájmu na zájem druhý stávají (procesně i hmotně) relevantními. Tento příspěvek oba judikáty podrobí kritické analýze, zhodnotí a popíše jejich společně rysy v intencích naznačeného a použije toto hodnocení jako podklad pro další úvahy de lege ferenda i de lege lata nad ochranou zájmů soukromého a veřejného ve správním soudnictví.
Anglicky
In his 1937 publication, Jiří Hoetzel stated that the protection of legality is an perpetrated in the public interest. Such activity "may in fact be to the benefit of the citizens (parties), but these are mere reflexes, not the intended purpose of oversight." Almost 85 years later, the Grand Chamber of the Supreme Administrative Court, in its judgment in re Žaves, explicitly denied Heotzel's thesis, stating that adherence to its premises was contrary to the rule of law. Soon afterwards, the Supreme Administrative Court issued its judgment in re Klimatická žaloba, in which it – in the general – accepted the procedural standing of applicants who were engaged in strategic litigation in the public interest. This paper sees the two judgments as opposite manifestations of the same phenomenon – judicial protection in a situation of blurred boundaries between private and public interests, where the traditionally perceived side effects ("mere reflexes") of the protection of one interest on the other become relevant (both procedurally and substantively). This paper will critically analyse both cases, evaluate and describe their common features in the light of what has been outlined and use this evaluation as a basis for further de lege ferenda and de lege lata considerations on the protection of private and public interests in judicial review.
Návaznosti
| MUNI/A/1573/2023, interní kód MU |
|