2025
An Inherited Mirage : Tracing Theory, Architecture, and Ideologies of the ‘Neo-Byzantine’ Style between France and Central Europe (1820s–1890s)
PALLADINO, Adrien a Jan GALETAZákladní údaje
Originální název
An Inherited Mirage : Tracing Theory, Architecture, and Ideologies of the ‘Neo-Byzantine’ Style between France and Central Europe (1820s–1890s)
Název česky
Zděděná iluze : Sledování teorie, architektury a ideologií „neobyzantského“ stylu mezi Francií a střední Evropou (1820–1900)
Autoři
Vydání
UMĚNÍ / ART, Ústav dějin umění AV ČR, 2025, 0049-5123
Další údaje
Jazyk
angličtina
Typ výsledku
Článek v odborném periodiku
Obor
60401 Arts, Art history
Stát vydavatele
Česká republika
Utajení
není předmětem státního či obchodního tajemství
Odkazy
Impakt faktor
Impact factor: 0.100 v roce 2024
Označené pro přenos do RIV
Ano
Organizační jednotka
Filozofická fakulta
UT WoS
EID Scopus
Klíčová slova anglicky
byzantine art; neo-byzantine; historicism; architecture; medievalism; byzantium; France; Central Europe; Czech Lands; Moravia; revival and reception; identity formation; architecture and power; Habsburg Monarchy; Byzantine revival; terminology
Štítky
Příznaky
Mezinárodní význam, Recenzováno
Změněno: 4. 3. 2026 08:05, Mgr. et Mgr. Stanislav Hasil, Ph.D.
V originále
The study examines the revival of Byzantine architecture in France and in Central Europe (the German lands and the Danubian Monarchy) over the course of the nineteenth century. In both regions, this reception was shaped by a complex interplay of cultural, political, and scholarly influences. Contemporary knowledge of Byzantine architecture, as well as the adoption of its various elements in modern buildings, unfolded against the backdrop of a somewhat sceptical Enlightenment attitude toward Byzantine art and history in general, a period long regarded as one of decline from classical artistic values. Nevertheless, Byzantine forms began to surface in diverse regional contexts, reflecting a range of ideological agendas. The rediscovery and renewed application of Byzantine art and architecture were driven by four principal factors: the systematic exploration of the past and the emergence of art history as a scientific discipline grounded in the categorisation of styles; the use of historicist architecture by political and social elites as a means of legitimising their own histories and projecting public authority; architects’ pursuit of originality and innovation in their search for artistic expression, not only in ornamentation but also in materials and construction; and, finally, contemporary taste and artistic “fashion.” The study highlights the contrast between the reception of Byzantine elements in France—where they were integrated into state narratives—and in the Habsburg Monarchy, where they served to articulate specific identities within a multi-ethnic empire. The analysis is structured in three parts. It first addresses debates on Byzantine art in contemporary French and German-language (and, in part, Czech) scholarship; it then examines the architectural manifestations of these ideas in France; and finally, it considers their implementation in Central Europe. The study emphasises that terminology and views concerning Byzantine architecture circulated between France and Central Europe within broader cultural and political frameworks, shaping identity and expressions of authority rather than constituting a purely aesthetic endeavour.
Česky
Studie pojednává o revivalu byzantské architektury ve Francii a ve střední Evropě (německé země a podunajská monarchie) v průběhu 19. století, přičemž v obou těchto oblastech se tato recepce vyznačovala komplexní souhrou kulturních, politických a vědeckých vlivů. Tehdejší poznání byzantské architektury, stejně jako uplatnění jejích různých prvků v soudobých stavbách se odehrávalo na pozadí poněkud skeptického osvíceneckého přístupu k byzantskému umění a dějinám obecně, kdy tato perioda bylo považována za úpadek klasických výtvarných hodnot. Nicméně byzantské prvky se začaly objevovat v různých regionech, což odráželo různé ideologické záměry. Objevování a nové uplatnění byzantského umění a architektury bylo poháněno čtyřmi hlavními faktory: systematickým poznáváním minulosti a konstituováním dějin umění jako vědeckého oboru založeného na kategorizaci stylů; užíváním historizující architektury různými mocenskými či společenskými vrstvami coby nástroje legitimizace vlastních dějin a vnější reprezentace; snahou architektů o originalitu a novost při hledání uměleckého vyjádření nejen z hlediska dekorací, ale i materiálů a konstrukcí; a nakonec také dobovým vkusem a uměleckou „módou“. Studie zdůrazňuje kontrast recepce byzantských prvků ve Francii — integrovaných do státních narativů — a Habsburské monarchii — sloužících k vyjádření specifické identity v rámci multietnického impéria. Analýza je rozdělena do tří částí a zaměřuje se na debaty o byzantském umění v soudobé francouzské a německojazyčné (a částečně také české) vědě, na architektonické projevy těchto myšlenek ve Francii, a nakonec na jejich implementace ve střední Evropě. Studie zdůrazňuje, že terminologie a názory týkající se byzantské architektury cirkulovaly mezi Francií a střední Evropou v rámci širších kulturních a politických kontextů a pomáhaly formovat identitu i projevy autority, spíše, než aby byly pouhým estetickým úsilím.
Návaznosti
| GA24-10991S, projekt VaV |
|
