2026
Cuerpo, sujeto y explotación : la esclavitud
BELLÓN AGUILERA, José LuisZákladní údaje
Originální název
Cuerpo, sujeto y explotación : la esclavitud
Název česky
Tělo, subjekt a vykořisťování : otroctví
Název anglicky
Body, Subjectivity, and Exploitation : Slavery
Autoři
Vydání
Sociología histórica, MURCIA (Španělsko), Universidad de Murcia, 2026, 2255-3851
Další údaje
Jazyk
španělština
Typ výsledku
Článek v odborném periodiku
Obor
50401 Sociology
Stát vydavatele
Španělsko
Utajení
není předmětem státního či obchodního tajemství
Odkazy
Označené pro přenos do RIV
Ano
Organizační jednotka
Filozofická fakulta
Klíčová slova česky
Otroctví; historické mody; násilí; označená těla; subjekt na útěku
Klíčová slova anglicky
Slavery; historical modes; violence; marked bodies; subject in flight
Příznaky
Mezinárodní význam, Recenzováno
Změněno: 16. 4. 2026 10:09, doc. José Luis Bellón Aguilera, PhD.
V originále
El presente artículo aborda las constantes de la esclavitud tomada como una relación de dominación-explotación con remanentes precapitalistas; se centra en tres de sus formas: grecorromana, moderna y contemporánea. El estudio plantea tres cuestiones interrelacionadas: primero, que los esclavos portan en sus cuerpos las marcas de su condición, sea de manera visible –como efectos de la violencia sistemática y de las condiciones de trabajo– o de forma virtual, en forma de estigma. Segundo, que la esclavitud, como relación de dominación-explotación, posee en cuanto a la violencia rasgos transhistóricos, aunque los modos económicos históricos y escalas varíen. Tercero, que el sujeto esclavo se tensa en diversas formas de actuación y resistencia: el regateo, la fuga y la rebelión. No se abordan las contradicciones del imaginario dominante esclavista.
Česky
Tento článek se zabývá konstantami otroctví jako vztahu nadvlády a vykořisťování s předkapitalistickými zbytky; zaměřuje se na tři jeho formy: řecko-římskou, moderní a současnou. Studie nastoluje tři vzájemně související otázky: zaprvé, že otroci nesou na svých tělech stopy svého údělu, ať už viditelně – jako důsledky systematického násilí nebo pracovních podmínek – nebo virtuálně, ve formě stigmatu. Zadruhé, že otroctví jako vztah nadvlády a vykořisťování má transhistorické rysy, pokud jde o násilí, ačkoli historické ekonomické způsoby a měřítka se liší. Zatřetí, že otrokářský subjekt je zatěžován různými formami jednání a odporu: vyjednáváním, útěkem a vzpourou. Rozpory dominantní otrokářské imaginace nejsou řešeny.