1995
Intonation centre in English and Czech sentences
CHAMONIKOLASOVÁ, JanaZákladní údaje
Originální název
Intonation centre in English and Czech sentences
Název česky
Intonační cenrum v anglických a českých větách
Autoři
CHAMONIKOLASOVÁ, Jana (203 Česká republika, garant)
Vydání
Brno Studies in English 21, Brno, MU, 1995, 1211-1791
Další údaje
Jazyk
angličtina
Typ výsledku
Článek v odborném periodiku
Obor
60200 6.2 Languages and Literature
Stát vydavatele
Česká republika
Utajení
není předmětem státního či obchodního tajemství
Kód RIV
RIV/00216224:14210/95:00011272
Organizační jednotka
Filozofická fakulta
Klíčová slova anglicky
comparative study; intonation; word order; functional sentence perspective
Příznaky
Mezinárodní význam, Recenzováno
Změněno: 3. 12. 2007 15:21, doc. PhDr. Jana Chamonikolasová, Ph.D.
V originále
The paper is a study of the intonation centre (IC) based on an analysis of dialogues from O'Connor and Arnold's Intonation of colloquial English and their translation into Czech. In Czech, the IC usually occurs in final position, while in English, medial position is as frequent as final position. Prosodically 'light' endings of sentences are therefore relatively frequent in English, while Czech strongly prefers 'heavy' endings. In both languages, the IC most often occurs on nouns and verbs. IC-carrying verbs in Czech are lexical verbs, while English also accentuates auxiliary and modal verbs. Both English and Czech display a strong tendency to accentuate semantically prominent and context independent elements. Accentuating semantically weak and contextually tied elements is more frequent in English than in Czech. English employs intonation as a means of expressing emotiveness to a greater extent than Czech, where emotiveness is often expressed by lexical means (e.g. modal particles).
Česky
Článek je studií intonačního centra (IC), založenou na analýze dialogů z knihy O'Connora a Arnolda Intonation of colloquial English a jejich překladu do češtiny. IC v češtině je převážně ve finální pozici, zatímco v angličtine je poměrně častá i mediální pozice. V angličtině se proto častěji než v češtině objevují věty s prozodicky lehkým zakončením, zatímco čeština výrazně preferuje těžká zakončením. V obou jazycích jsou nositeli IC nejčastěji podstatná jména a slovesa. V češtině jde o slovesa lexikální, zatímco v angličtině jsou akcentována i slovesa pomocná a modální. V obou jazycích je tendence k prozodickému zvýraznění sémanticky prominentních a kontextově nezapojených elementů. Zvýraznění sémanticky slabých a kontextově vázaných elementů je častější v angličtině než v češtině. Angličtina totiž používá intonaci jako prostředku vyjádření emotivnosti do větší míry, než čeština, kde je emotivnost vyjádřena spíše lexikálními prostředky (např. modálními částicemi).
Návaznosti
| GA405/93/1247, projekt VaV |
|