Modus pasivity a spirituální styl Satanského tanga

BLAŽEJOVSKÝ, Jaromír. Modus pasivity a spirituální styl Satanského tanga. In Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity. Brno: Masarykova univerzita, 2001, s. 119-127. ISBN 80-210-2657-X.

Základní údaje

• Originální název: Modus pasivity a spirituální styl Satanského tanga
• Název anglicky: The Mode of Passivity and the Spiritual Style of Sátántangó
• Autoři: BLAŽEJOVSKÝ, Jaromír (203 Česká republika, garant).
• Vydání: Brno, Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity, s. 119-127, 2001.
• Nakladatel: Masarykova univerzita

Další údaje

• Originální jazyk: čeština
• Typ výsledku: Stať ve sborníku
• Obor: Písemnictví, masmedia, audiovize
• Stát vydavatele: Česká republika
• Utajení: není předmětem státního či obchodního tajemství
• Organizační jednotka: Filozofická fakulta
• ISBN: 80-210-2657-X
• Klíčová slova anglicky: Béla Tarr; Attila Janisch; Krzysztof Kieślowski; Robert Bresson; Wim Wenders
• Štítky: Attila Janisch, Béla Tarr, Krzysztof Kieślowski, Robert Bresson, Wim Wenders

Anotace

Jestliže postava hraného filmu nejedná, ale spíše "je jednána", jestliže nekráčí, ale spíše "je kráčena", můžeme hovořit o modu pasivity. Tento modus, který nalézáme např. ve filmech Krzysztofa Kieślowského,Attily Janische, Roberta Bressona či Wima Wenderse, může být navozen zvláštním způsobem rámování, zvláštními úhly kamery, dlouhými záběry, zvláštní "loutkovou" hereckou technikou nebo kontrapunktickým či mechanickým uplatněním hudby. Druhá část článku se věnuje sedmihodinovému dílu maďarského režiséra Bély Tarra Satanské tango. Záběry tohoto filmu jsou vedeny z hlediska pomalého Boha (nebo ďábla). Ústřední taneční sekvence filmu je příkladem pro uplatnění modu pasivity.

Anotace anglicky

The central concept in this essay is an idea of the mode of passivity in the fiction cinema. When the figure in some fiction film does not act but rather "is acted", when the figure for example does not walk, but "is walked", then we can talk about the mode of passivity. This mode, used in the films by Krzysztof Kieślowski, Attila Janisch, Robert Bresson or Wim Wenders, can be created by a special way of framing, by special angles of the camera, by very long takes, by a special way of acting in the "puppet moving" style, by contrasting or mechanical repetition of musical elements. The second part of this article includes notes about Sátántangó, the seven hours long masterpiece directed by Hungarian filmmaker Béla Tarr and based on a novel by László Krasznahorkai. The shots of in Sátántangó are taken from the point-of-view of some very, very slow God (or Devil). And the central dancing sequence in this film is an excellent example of the mode of passivity.