Kdy je polyfarmakoterapie léčbou první nebo druhé volby - I. část

ČEŠKOVÁ, Eva a Tomáš KAŠPÁREK. Kdy je polyfarmakoterapie léčbou první nebo druhé volby - I. část. Česká a slovenská psychiatrie. Praha: Česká lékařská společnost J.E.Purkyně, 2003, roč. 99, č. 3, s. 134-141. ISSN 1212-0383.

Základní údaje

Originální název

Kdy je polyfarmakoterapie léčbou první nebo druhé volby - I. část

Název anglicky

polypharmacotherapy - when is it Treatment of the First or Second Choice? part I.

Autoři

ČEŠKOVÁ, Eva (203 Česká republika, garant) a Tomáš KAŠPÁREK (203 Česká republika)

Vydání

Česká a slovenská psychiatrie, Praha, Česká lékařská společnost J.E.Purkyně, 2003, 1212-0383

---

Další údaje

Jazyk

čeština

Typ výsledku

Článek v odborném periodiku

Obor

30000 3. Medical and Health Sciences

Stát vydavatele

Česká republika

Utajení

není předmětem státního či obchodního tajemství

Kód RIV

RIV/00216224:14110/03:00009286

Organizační jednotka

Lékařská fakulta

Klíčová slova anglicky

polypharmacotherapy; schizoaffective disorder; bipolar disorder; combinations with mood stabilizers; atypical antipsychotics

Štítky

atypical antipsychotics, bipolar disorder, combinations with mood stabilizers, polypharmacotherapy, schizoaffective disorder

---

Anotace

V originále

Autoři shrnují dosavadní poznatky o léčbě shcizoafektivní a bipolární poruchy. U obou nozologických jednotek je často první volbou kombinace stabilizátorů a antipsychotik, respektive antidepresiv. V 70. letech bylo v popředí zájmu lithium, v 80. letech antikonvulziva a 90. léta jsou charakterizována nástupem atypických antipsychotik. Není zcela jsné, zda atypická antipsychotika jsou stabilizátory nálady, protože chybí dostatek studiíl Autoři dále uvádějí vlastní zkušenosti s léčbou schizoafektivní poruchy. Na základě retorspektivní analýzy chorobopisného materiálu zjistili, že v této indikaci byla preferována antipsychotika. Se stabilizátory nálady přicházel 20/64 (31%) pacientů, ouze 3/20 (15%) mělo monoterapii a vzájemnou kombinaci kombinaci stabilizátorů. Atypická antipsychotika převažovala 46/64 (72%) nad klasickými antipsychotiky (21/46, 46%), toto rozložení bylo zachováno i při propuštění. Při propuštění odcházelo více nemocných s antipsychotiky (13% vs 22%). Nejčastěji aplikovaným antipsychotikem z atypických byl při přijetí risperidon (39%), při propuštění olanzapin (35% z celkového počtu léčených atypickými antipsychotiky.

Anglicky

Data about treatment of schizoaffective and bipolar disorders are summarised. In both disorders the frequent first choice is the combination of mood stabilizers and antipsychotics, respective antidepressants. In th 70's lithium was very popular, in the 80's anticonvulsants appeared and in the 90's atypical antipsychotics started to bi in the focus of attention. It is not clear whether atypical antipsychotics are mood stabilizers, because there is a lack of adequate studies. The authors data about the treatment of schizoffective disorders are presented. The authors, using retrospective chart analysis, found taht in this indication antipsychotics were preferred. On admission mood stabilizers were used in 20/64 (31%), only in 3/20 (15%) as monotherapy and in combination, in 46/64 (72%) antipsychotics were used. Atypical antipsychotics were preferre(33/46, 72%)to conventional antipsychotics (21/46, 46%). This ratio persisted on discharge. On discharge a higher number of patients were treated with antipsychotics (72% vs 91%), combinations of antipsychotics with mood stabilizers (26% vs 40%) and combinations of antipsychotics (13% vs 22%). The most widely used atypical antipsychotic on admission was risperidone (in 39%), on discharge olanzapine (in 35% of the total number of patients treated with atypical antipsychotics).