Ćlánek zachycuje změny ve vzdělávacím systému České republiky, k nimž došlo od počátku 90. let minulého století do současnosti. Nejprve je stručně charakterizována východisková situace typická pro socialistický vzdělávací model a jsou specifikovány ty oblasti, jež byly po sametové revoluci v roce 1989 viděny skepticky, respektive kriticky a jež byly identifikovány jako oblasti, v nichž je žádoucí zmna. Průběh vzdělávacích změn a reforem v dalších letech je navazující částí tohoto článku. Periodizace reforem je provedena na základě obecného modelu, jenž je jako jeden z možných přístupů vytvořen pro postsocialistické země v transformaci. Ke každé části tohoto modelu, tedy k reformám opravným, modernizačním, strukturálním a systémovým, jsou přiřazovány a kriticky hodnoceny jednotlivé změny, jež v průběhu uplynulých téměř patnácti let proběhly v České republice. Následuje stručná analýza současné situace českého vzdělávacího systému, a to v oblasti vzdělávacích příležitostí a účasti na vzdělávání, v oblasti struktury a sítě škol, v oblasti financování českého školství a konečně v oblasti uplatnění absolventů na trhu práce. Poslední část tohoto příspěvku je věnována perspektivám dalšího vývoje české vzdělávací soustavy v souvislosti se vstupem do Evropské unie, přičemž se dospívá k závěru, že se jedná o vzájemné přibližování problémů vyvolaných globálními ekonomickými a společenskými silami, jež vede také k vzájemnému přibližování optimálních řešení, a to nejen v rámci členských zemí EU.