RACLAVSKÝ, Jiří. Charakter logické analýzy přirozeného jazyka (The character of natural language logical analysis). Filosofický časopis. Filosofický ústav AV ČR, 2005, vol. 53, No 6, p. 927-937. ISSN 0015-1831.
Other formats:   BibTeX LaTeX RIS
Basic information
Original name Charakter logické analýzy přirozeného jazyka
Name in Czech Charakter logické analýzy přirozeného jazyka
Name (in English) The character of natural language logical analysis
Authors RACLAVSKÝ, Jiří (203 Czech Republic, guarantor).
Edition Filosofický časopis, Filosofický ústav AV ČR, 2005, 0015-1831.
Other information
Original language Czech
Type of outcome Article in a journal
Field of Study 60300 6.3 Philosophy, Ethics and Religion
Country of publisher Czech Republic
Confidentiality degree is not subject to a state or trade secret
Impact factor Impact factor: 0.011 in 2001
RIV identification code RIV/00216224:14210/05:00012631
Organization unit Faculty of Arts
UT WoS 000235422200016
Keywords in English logical analysis of natural language; analyticity; transparent intensional logic
Tags analyticity, transparent intensional logic
Tags Reviewed
Changed by Changed by: prof. PhDr. BcA. Jiří Raclavský, Ph.D., učo 7593. Changed: 25/6/2009 12:39.
Abstract
Cílem této stati je vysvětlit, proč je logická analýza přirozeného jazyka analytickou disciplínou. Synchronicky daný jazyk smí být pojímán jako kód, tj. zobrazení z výrazů do významů (obojí je logicky modelováno). Takovéto funkce jsou již kombinatoricky dány, předložit analýzu, významu, výrazu v určitém kódu je tudíž apriorní záležitostí. Diachronicky daný jazyk je pak pojímán jako zobrazení z možných světů a časových okamžiků do kódů. Zjistit, který kód je aktuálně užíván, úkol lingvistiky, je tak záležitostí aposteriorní.
Abstract (in English)
The aim of this article is to explain why the logical analysis of natural language is an analytic discipline. A synchronically given language can be conceived as a code, i.e. mapping from expressions to meanings (both modeled logical way). Such functions are already combinatorically given, to put forward meaning of some expression in the respective code is thus an a priori matter. A diachronically given language is then conceived as a mapping from possible worlds and time-moments to codes. To find which code is actually in use, i.e. the aim of linguistic, is thus an a posteriori matter.
PrintDisplayed: 8/6/2024 05:50