Věnujeme dost pozornosti jazyku? (Jazyk jako "droga" i lék, ale především dar k rozvíjení lidství)

DOKULIL, Miloš. Věnujeme dost pozornosti jazyku? (Jazyk jako "droga" i lék, ale především dar k rozvíjení lidství). In School and Health 21 - Škola a zdraví 21; Volume 1 - 1. díl. 1. vyd. Brno: Paido, MU, 2006, s. 71-83. ISBN 80-7315-119-7.

Základní údaje

Originální název

Věnujeme dost pozornosti jazyku? (Jazyk jako "droga" i lék, ale především dar k rozvíjení lidství)

Název česky

Věnujeme dost pozornosti jazyku? (Jazyk jako "droga" i lék, ale především dar k rozvíjení lidství)

Název anglicky

Do we concentrate ourselves sufficiently on language? (Language as a "drug" as well as medicine, but first of all as a gift for the development of humanity)

Autoři

DOKULIL, Miloš (203 Česká republika, garant)

Vydání

1. vyd. Brno, School and Health 21 - Škola a zdraví 21; Volume 1 - 1. díl, od s. 71-83, 13 s. 2006

Nakladatel

Paido, MU

---

Další údaje

Jazyk

čeština

Typ výsledku

Stať ve sborníku

Obor

50300 5.3 Education

Stát vydavatele

Česká republika

Utajení

není předmětem státního či obchodního tajemství

Organizační jednotka

Fakulta informatiky

ISBN

80-7315-119-7

UT WoS

000264731000004

Klíčová slova anglicky

language/articulate language; meaning; interpretation; social role; health

Štítky

health, interpretation, language/articulate language, Meaning, social role

Příznaky

Mezinárodní význam, Recenzováno

---

Anotace

V originále

Úvaha se orientuje na výchovu nejen slovem, ale zvláště osobním příkladem. Zodpovědnost za život, včetně potřebné kritičnosti při překonávání ustálených klišé, vstupuje do našeho vědomí přitom většinou v jazykovém hávu. Učitelovo příkladné chování nemůžeme dotvořit už skoro ničím jiným než (paradoxně) upřímně míněným "slovem". O inspirující roli osobnosti učitelek a učitelů rozdávajících s poznatky také svůj vřelý vztah k žactvu snad všichni něco víme z vlastní zkušenosti.

Anglicky

Current reflections force us to educate not only through a word, but especially through a personal example. This responsibility for life, the important critical attitude at overcoming the settled clichés to be included, enters our conscience most often in a language array. And as teachers, we cannot flesh out our, should be, good behaviour by anything else but, paradoxically, by our sincere and open-hearted "word". The inspirational role of the teacher as a personality, passing out not only knowledge but also her/his cordial (can we still say "affectionate"?) attention to the pupils, has been well known to all of us from our own experience.