Do we concentrate ourselves sufficiently on language? (Language as a drug as well as medicine, but first of all as a gift for the development of humanity)

DOKULIL, Miloš. Do we concentrate ourselves sufficiently on language? (Language as a drug as well as medicine, but first of all as a gift for the development of humanity). In School and Health 21 - Škola a zdraví 21; Volume 1 - 1. díl. 1. vyd. Brno: Paido + MU, 2007, s. 55-70. ISBN 978-80-7315-119-5.

Základní údaje

Originální název

Do we concentrate ourselves sufficiently on language? (Language as a drug as well as medicine, but first of all as a gift for the development of humanity)

Název česky

Věnujeme dost pozornosti jazyku? (Jazyk jako droga i lék, ale především dar k rozvíjení lidství)

Autoři

DOKULIL, Miloš (203 Česká republika, garant)

Vydání

1. vyd. Brno, School and Health 21 - Škola a zdraví 21; Volume 1 - 1. díl, od s. 55-70, 16 s. 2007

Nakladatel

Paido + MU

---

Další údaje

Jazyk

angličtina

Typ výsledku

Stať ve sborníku

Obor

50300 5.3 Education

Stát vydavatele

Česká republika

Utajení

není předmětem státního či obchodního tajemství

Kód RIV

RIV/00216224:14330/07:00032060

Organizační jednotka

Fakulta informatiky

ISBN

978-80-7315-119-5

UT WoS

000264731000004

Klíčová slova anglicky

language/articulate language; meaning; interpretation; social role; health

Štítky

health, interpretation, language/articulate language, Meaning, social role

Příznaky

Mezinárodní význam, Recenzováno

---

Anotace

V originále

Current reflections force us to educate not only through a word, but especially through a personal example. This responsibility for life, the important critical attitude at overcoming the settled clichés to be included, enters our conscience most often in a language array. And as teachers, we cannot flesh out our good behaviour by anything else but, paradoxically, by our sincere and open-hearted "word". The inspirational role of the teacher as a personality, passing out not only knowledge but also her/his cordial (can we still say "affectionate"?) attention to the pupils, has been well known to all of us from our own experience.

Česky

Úvaha se orientuje na výchovu nejen slovem, ale zvláště osobním příkladem. Zodpovědnost za život, včetně potřebné kritičnosti při překonávání ustálených klišé, vstupuje do našeho vědomí přitom většinou v jazykovém hávu. Učitelovo příkladné chování nemůžeme dotvořit už skoro ničím jiným než (paradoxně) upřímně míněným slovem. O inspirující roli osobnosti učitelek a učitelů rozdávajících s poznatky také svůj vřelý vztah k žactvu snad všichni něco víme z vlastní zkušenosti.