2007
Signum-theory in axiomatic functionalism (in margine Ontological Questions in Linguistics by Jan W. F. Mulder and Paul Rastall)
BIČAN, AlešZákladní údaje
Originální název
Signum-theory in axiomatic functionalism (in margine Ontological Questions in Linguistics by Jan W. F. Mulder and Paul Rastall)
Název česky
Teorie znaku v axiomatickém funkcionalismu (in margine knihy Ontological Questions in Linguistics od Jana W. F. Muldera a Paula Rastalls)
Autoři
BIČAN, Aleš (203 Česká republika, garant)
Vydání
Sborník prací filozofické fakulty brněnské univerzity, Brno, Masarykova univerzita, 2007, 0231-7567
Další údaje
Jazyk
angličtina
Typ výsledku
Článek v odborném periodiku
Obor
60200 6.2 Languages and Literature
Stát vydavatele
Česká republika
Utajení
není předmětem státního či obchodního tajemství
Kód RIV
RIV/00216224:14210/07:00032513
Organizační jednotka
Filozofická fakulta
Klíčová slova anglicky
axiomatic functionalism; mulder; rastall; signum-theory; sign; ontology; double articulation; ontological questions in linguistics;
Štítky
Příznaky
Recenzováno
Změněno: 10. 11. 2007 20:21, PhDr. Aleš Bičan, Ph.D.
V originále
The article offers an introduction to the theory of sign in axiomatic functionalist, a functionalist approach to semiotics (including linguistics). Among others, the article discusses the concept of double articulation as introduced by André Martinet but criticized by Jan W. F. Mulder, the originator of axiomatic functionalism.
Česky
Článek si klade za cíl seznámit čtenáře - při příležitosti vydání knihy Ontological Questions in Linguistics Jana W. F. Muldera a Paula Rastalla - s lingvistickým přístupem známým pod názvem axiomatický funkcionalismus, a speciálně pak s jedním jeho komponentem, teorií znaku. Jedná se o typ funkčního lingvistického přístupu silně ovlivněného funkcionalismem André Martineta. Mezi těmito přístupy je však mnoho rozdílů. Jedním z nich je nesouhlas s interpretací Martinetovy dvojí artikulace, která říká, že jazyk je artikulován do entit (znaků/monémů) mající jak obsahovou, tak výrazovou složku, a ta je následně artikulována do jednotek majících jen formu (tedy do figur/fonémů). Mulder toto pokládá za míchání ontologicky rozličných entit a navrhuje činit rozdíl mezi znakem (gramatickou entitou) a fonologickou formou znaku (fonologickou entitou).