J 2007

Signum-theory in axiomatic functionalism (in margine Ontological Questions in Linguistics by Jan W. F. Mulder and Paul Rastall)

BIČAN, Aleš

Základní údaje

Originální název

Signum-theory in axiomatic functionalism (in margine Ontological Questions in Linguistics by Jan W. F. Mulder and Paul Rastall)

Název česky

Teorie znaku v axiomatickém funkcionalismu (in margine knihy Ontological Questions in Linguistics od Jana W. F. Muldera a Paula Rastalls)

Autoři

BIČAN, Aleš (203 Česká republika, garant)

Vydání

Sborník prací filozofické fakulty brněnské univerzity, Brno, Masarykova univerzita, 2007, 0231-7567

Další údaje

Jazyk

angličtina

Typ výsledku

Článek v odborném periodiku

Obor

60200 6.2 Languages and Literature

Stát vydavatele

Česká republika

Utajení

není předmětem státního či obchodního tajemství

Kód RIV

RIV/00216224:14210/07:00032513

Organizační jednotka

Filozofická fakulta

Klíčová slova anglicky

axiomatic functionalism; mulder; rastall; signum-theory; sign; ontology; double articulation; ontological questions in linguistics;

Příznaky

Recenzováno
Změněno: 10. 11. 2007 20:21, PhDr. Aleš Bičan, Ph.D.

Anotace

V originále

The article offers an introduction to the theory of sign in axiomatic functionalist, a functionalist approach to semiotics (including linguistics). Among others, the article discusses the concept of double articulation as introduced by André Martinet but criticized by Jan W. F. Mulder, the originator of axiomatic functionalism.

Česky

Článek si klade za cíl seznámit čtenáře - při příležitosti vydání knihy Ontological Questions in Linguistics Jana W. F. Muldera a Paula Rastalla - s lingvistickým přístupem známým pod názvem axiomatický funkcionalismus, a speciálně pak s jedním jeho komponentem, teorií znaku. Jedná se o typ funkčního lingvistického přístupu silně ovlivněného funkcionalismem André Martineta. Mezi těmito přístupy je však mnoho rozdílů. Jedním z nich je nesouhlas s interpretací Martinetovy dvojí artikulace, která říká, že jazyk je artikulován do entit (znaků/monémů) mající jak obsahovou, tak výrazovou složku, a ta je následně artikulována do jednotek majících jen formu (tedy do figur/fonémů). Mulder toto pokládá za míchání ontologicky rozličných entit a navrhuje činit rozdíl mezi znakem (gramatickou entitou) a fonologickou formou znaku (fonologickou entitou).