ČEJKOVÁ, Soňa, Martin TRBUŠEK, Ludmila ROČŇOVÁ, David POTĚŠIL, Jana ŠMARDOVÁ, Petr KUGLÍK, Michael DOUBEK, Yvona BRYCHTOVÁ a Jiří MAYER. Terapeutické monoklonální protilátky senzitivizují in vitro některé B-CLL vzorky s aberacemi genu TP53 k fludarabinu a chlorambucilu. In III. dny diagnostické, prediktivní a experimentální onkologie. 2007. ISBN 978-80-244-1824-7.
Další formáty:   BibTeX LaTeX RIS
Základní údaje
Originální název Terapeutické monoklonální protilátky senzitivizují in vitro některé B-CLL vzorky s aberacemi genu TP53 k fludarabinu a chlorambucilu
Název česky Terapeutické monoklonální protilátky senzitivizují in vitro některé B-CLL vzorky s aberacemi genu TP53 k fludarabinu a chlorambucilu
Název anglicky Therapeutic monoclonal antibodies sensitizes in vitro some B-CLL samples with TP53 aberrations to fludarabine and chlorambucil
Autoři ČEJKOVÁ, Soňa, Martin TRBUŠEK, Ludmila ROČŇOVÁ, David POTĚŠIL, Jana ŠMARDOVÁ, Petr KUGLÍK, Michael DOUBEK, Yvona BRYCHTOVÁ a Jiří MAYER.
Vydání III. dny diagnostické, prediktivní a experimentální onkologie, 2007.
Další údaje
Originální jazyk čeština
Typ výsledku Konferenční abstrakt
Obor 30200 3.2 Clinical medicine
Stát vydavatele Česká republika
Utajení není předmětem státního či obchodního tajemství
Organizační jednotka Lékařská fakulta
ISBN 978-80-244-1824-7
Klíčová slova anglicky B-CLL rituximab monoclonal antibody fludarabine chlorambucil in vitro testing
Změnil Změnila: RNDr. Ludmila Šebejová, Ph.D., učo 85269. Změněno: 22. 7. 2010 12:14.
Anotace
Je dobře známo, že aberace nádorového supresoru TP53 predisponují pacienty s B-buněčnou chronickou lymfocytární leukémií k silné rezistenci na fludarabin a chlorambucil. Monoklonální protilátka rituximab (anti-CD20) je u tohoto onemocnění používana především v kombinovaných léčebných režimech, často právě s fludarabinem. Existuje však velmi málo in vitro dat, ukazujících efekt této léčby na B-CLL buňky s aberantním TP53 nebo ATM (kináza regulující protein p53). Totéž platí pro potencionální kombinaci rituximabu s chlorambucilem a alemtuzumabu (Mab anti-CD52) s fludarabinem. V našem souboru jsme detekovali delece TP53 a ATM pomocí I-FISH a mutace TP53 funkční analýzou FASAY s následnou sekvenací. Pro sledování efektu léčiv byl použit test buněčné viability (WST-1 assay). Použili jsme in vitro systém bez aktivního séra a tudíž byl pominut vliv komplementu (CDC). Po ošetření buněk rituximabem či alemtuzumabem (10ug/ml,72h) byla aplikována chemoterapeutika ve čtyřech koncentracích (F: 25-0,4 ug/ml; CLB: 50-6,25 uM). Vliv monoklonálních protilátek byl stanoven pomocí multivariační analýzy two-way ANOVA. Nejvíce pacientů (n=54) bylo testováno pro kombinaci rituximab/fludarabin, která je reálně používaná při léčbě B-CLL pacientů. Vzorky s abnormálním TP53 byly na samotný fludarabin většinou resistentní (14/19; 71%) a žádný nebyl citlivý. Vzorky s delecemi ATM byly mnohem citlivější a v podstatě se nelišily od kontrolních (wt) vzorků. Při srovnání viability vzorků ošetřených fludarabinem a vzorků ošetřených kombinací rituximab/fludarabin vztažených k plně neošetřené kontrole byl pozorován pozitivní senzitivizační efekt rituximabu (P je menší než 0,01) u jedné třetiny vzorků s abnormalitami TP53 a delecemi ATM a u dvou třetin wt-vzorků. Velmi podobné výsledky jsme pozorovali i pro další dvě kombinace (rituximab/chlorambucil a alemtuzumab/fludarabin) testovaných ve zhruba třetinovém rozsahu. Naše výsledky potvrzují, že protein p53 rozhodujícím způsobem determinuje senzitivitu B-CLL buněk k fludarabinu a chlorambucilu. Některé vzorky s aberacemi TP53 je však možné senzitivizovat monoklonálními protilátkami rituximab a alemtuzumab. Podporováno grantem IGA MZ ČR č. 8445-3/2005.
Anotace anglicky
Je dobře známo, že aberace nádorového supresoru TP53 predisponují pacienty s B-buněčnou chronickou lymfocytární leukémií k silné rezistenci na fludarabin a chlorambucil. Monoklonální protilátka rituximab (anti-CD20) je u tohoto onemocnění používana především v kombinovaných léčebných režimech, často právě s fludarabinem. Existuje však velmi málo in vitro dat, ukazujících efekt této léčby na B-CLL buňky s aberantním TP53 nebo ATM (kináza regulující protein p53). Totéž platí pro potencionální kombinaci rituximabu s chlorambucilem a alemtuzumabu (Mab anti-CD52) s fludarabinem. V našem souboru jsme detekovali delece TP53 a ATM pomocí I-FISH a mutace TP53 funkční analýzou FASAY s následnou sekvenací. Pro sledování efektu léčiv byl použit test buněčné viability (WST-1 assay). Použili jsme in vitro systém bez aktivního séra a tudíž byl pominut vliv komplementu (CDC). Po ošetření buněk rituximabem či alemtuzumabem (10ug/ml,72h) byla aplikována chemoterapeutika ve čtyřech koncentracích (F: 25-0,4 ug/ml; CLB: 50-6,25 uM). Vliv monoklonálních protilátek byl stanoven pomocí multivariační analýzy two-way ANOVA. Nejvíce pacientů (n=54) bylo testováno pro kombinaci rituximab/fludarabin, která je reálně používaná při léčbě B-CLL pacientů. Vzorky s abnormálním TP53 byly na samotný fludarabin většinou resistentní (14/19; 71%) a žádný nebyl citlivý. Vzorky s delecemi ATM byly mnohem citlivější a v podstatě se nelišily od kontrolních (wt) vzorků. Při srovnání viability vzorků ošetřených fludarabinem a vzorků ošetřených kombinací rituximab/fludarabin vztažených k plně neošetřené kontrole byl pozorován pozitivní senzitivizační efekt rituximabu (P je menší než 0,01) u jedné třetiny vzorků s abnormalitami TP53 a delecemi ATM a u dvou třetin wt-vzorků. Velmi podobné výsledky jsme pozorovali i pro další dvě kombinace (rituximab/chlorambucil a alemtuzumab/fludarabin) testovaných ve zhruba třetinovém rozsahu. Naše výsledky potvrzují, že protein p53 rozhodujícím způsobem determinuje senzitivitu B-CLL buněk k fludarabinu a chlorambucilu. Některé vzorky s aberacemi TP53 je však možné senzitivizovat monoklonálními protilátkami rituximab a alemtuzumab. Podporováno grantem IGA MZ ČR č. 8445-3/2005.
Návaznosti
NR8445, projekt VaVNázev: In vitro sensitivita/resistence CLL buněk s inaktivovaným p53 na moderní léčbu
VytisknoutZobrazeno: 24. 6. 2024 02:18