J 2007

Farmakoterapie mentální anorexie

ČEŠKOVÁ, Eva a Ivana PALČÍKOVÁ

Základní údaje

Originální název

Farmakoterapie mentální anorexie

Název česky

Farmakoterapie mentální anorexie

Název anglicky

Pharmacotherapy of Anorexia Nervosa

Autoři

Vydání

Česká a Slovenská psychiatrie, Praha, ČLS JEP, 2007, 1212-0383

Další údaje

Jazyk

čeština

Typ výsledku

Článek v odborném periodiku

Obor

30000 3. Medical and Health Sciences

Stát vydavatele

Česká republika

Utajení

není předmětem státního či obchodního tajemství

Organizační jednotka

Lékařská fakulta

Klíčová slova anglicky

anorexia nervosa; antidepressants; antipsychotics

Štítky

Příznaky

Mezinárodní význam, Recenzováno
Změněno: 4. 12. 2007 15:17, prof. MUDr. Eva Češková, CSc.

Anotace

ORIG EN

V originále

Léčba mentální anorexie zůstává problematická. Farmakoterapie je v současné době považována za přídatnou terapii. Užívána jsou hlavně antidepresiva, v popředí zájmu se ocitají atypická antipsychotika. Antidepresiva, nejčastěji selektivní inhibitory zpětného vychybávání serotoninu, jsou indikována při udržovací léčbě pro prevenci relapsů onemocnění a pro zvládání depresivně-úzkostné a obsedantně kompulzivní symptomatiky, která bývá u některých nemocných výrazná. Efekt těchto antidepresiv u akutních stavů s kachexií a malnutricí je minimální. K podávání atypických antipsychotik je řada psychiatrů ambivalentních. Doporučuje se individuální přístup a pečlivé zvážení jejich přínosu ve vztahu k rizikům.

Anglicky

The treatment of anorexia nervosa remains problematic. Pharmacotherapy is considered to be an additive treatment. Antidepressants are mostly used and atypical antipsychotics start being in the centre of interest. Antidepressants, usually selective serotonin reuptake inhibitors, are indicated in the maintenance treatment for relaps prevention and for controlling depressive, anxious and obsessive-compulsive symptoms, which can be prominent in some patients. The efficacy of antidepressants in the acute phase of illness with cachexia and malnutrition is minimal. A great deal of psychiatrists are ambivalent to the use of atypical antipsychotics. An individual approach and a careful evaluation of the risk/benefit ratio are recommended.