Roman Emperors: Gods, Men, Something Between Or An Unnecessary Dilemma?

CHALUPA, Ales. Roman Emperors: Gods, Men, Something Between Or An Unnecessary Dilemma? Religio: Revue pro religionistiku. 2007, roč. 15, č. 2, s. 256-270. ISSN 1210-3640.

Základní údaje

Originální název

Roman Emperors: Gods, Men, Something Between Or An Unnecessary Dilemma?

Název česky

Římští císařové: Bohové, lidé, něco mezi tím anebo zbytečné dilema?

Autoři

CHALUPA, Ales (203 Česká republika, garant)

Vydání

Religio: Revue pro religionistiku, 2007, 1210-3640

---

Další údaje

Jazyk

angličtina

Typ výsledku

Článek v odborném periodiku

Obor

60300 6.3 Philosophy, Ethics and Religion

Stát vydavatele

Česká republika

Utajení

není předmětem státního či obchodního tajemství

Kód RIV

RIV/00216224:14210/07:00033287

Organizační jednotka

Filozofická fakulta

Klíčová slova anglicky

Roman imperial cult; definition of divinity; ontological divinity; relative divinity

Štítky

definition of divinity, ontological divinity, relative divinity, Roman imperial cult

Příznaky

Recenzováno

---

Anotace

V originále

For a very long time the contentious question of the divinity of Roman emperors has exercised its negative influence on the study of the Roman imperial cult. The majority of scholars is inclined to think that Roman emperors either (1) were mere men and their cult was an expression of political honors or (2) they were regarded as persons closely related with gods but never entirely assimilated to them, even though they sometimes let themselves to be depicted with divine attributes and tried to use this kinship politically. Rather than running into often problematic discussions about the divine status of Roman emperors it will be more rewarding to concentrate on a more thoroughgoing study of ritual elements of the Roman imperial cult and an analysis of roles and meanings this religious phenomenon could play and fulfill during the Roman Empire.

Česky

Otázka božství římských císařů po dlouho dobu negativně ovlivňuje studium římského císařského kultu. Většina badatelů se kloní ke dvěma následujícím závěrům: (1) římští císařové byli pouzí lidé a jejich kult lze spíše než za náboženský fenomén pokládat za systém výměny politických poct; (2) římští císařové byli vnímáni jako bytosti těšící se mimořádné přízni bohů, nebyli však s nimi totožní, a to i přes to, že se někdy nechávali zobrazovat s božskými atributy a snažili se toto příbuzenství využít politicky. Spíše než zabývat se mnohdy problematickou diskuzí o ontologickém nebo relativním božství římských císařů bude nutné zaměřit se na důslednější studium kultické stránky římského císařského kultu a na analýzu rolí a významů, které mohl v Římské říši hrát a naplňovat.