Adverbes spatiaux en français du XIIe siecle

SCHEJBALOVÁ, Zdeňka. Adverbes spatiaux en français du XIIe siecle. In Sborník prací FF OU číslo 239/2008, Studia romanistica, číslo 8. 1. vyd. Ostrava: FF Ostravské uiverzity v Ostravě, 2008, s. 121-131. ISBN 978-80-7368-483-9.

Základní údaje

Originální název

Adverbes spatiaux en français du XIIe siecle

Název česky

Příslovce místa ve francouzštině XII. století

Název anglicky

Adverbs of place in French of the XIIth century

Autoři

SCHEJBALOVÁ, Zdeňka (203 Česká republika, garant, domácí)

Vydání

1. vyd. Ostrava, Sborník prací FF OU číslo 239/2008, Studia romanistica, číslo 8, od s. 121-131, 11 s. 2008

Nakladatel

FF Ostravské uiverzity v Ostravě

---

Další údaje

Jazyk

francouzština

Typ výsledku

Stať ve sborníku

Obor

60200 6.2 Languages and Literature

Stát vydavatele

Česká republika

Utajení

není předmětem státního či obchodního tajemství

Kód RIV

RIV/00216224:14410/08:00033674

Organizační jednotka

Pedagogická fakulta

ISBN

978-80-7368-483-9

Klíčová slova česky

příslovce místa; francouzština;, vývoj

Klíčová slova anglicky

adverb of place; french; evolution

Štítky

adverb of place, Evolution, French

Příznaky

Mezinárodní význam, Recenzováno

---

Anotace

V originále

L origine des adverbes de lieu a la base pronominale renvoie déja a l état dans l indoeuropéen ou nous pouvons constater leur naissance réelle. En latin, ainsi que dans les langues slaves, ces adverbes précisent les circonstances de l action pour marquer l état et la direction. Le français du XIIe siecle est en pleine transformation dans tous les plans, c est pourquoi nous trouvons des adverbes de lieu synonymique de forme breve ou longue (ci/ici, la/iluec) qui assument les memes fonctions en désignant le lieu ou est situé le locuteur ou le lieu plus ou moins éloigné de lui, l opposition de la proximité et de l éloignement. L adverbe de lieu qui dépasse maintes fois l usage des autres adverbes analysés est i/y provenant de hic latin. Les adverbes rendant l éloignement : la: forme réduite, ileuc et d autres réalisations variées, présentent plutôt un équilibre dans leur usage.

Česky

Původ příslovcí místa zájmenného základu je možno předpokládat již v indoevropském prajazyku. V latině, stejně jako ve slovanských jazycích, jsou tato adverbia souvztažná, svým významem se navzájem doplňují. Prostorově upřesňují okolnosti děje na otázku kde a kam. Ve francouzských textech 12. století se setkáváme s různými podobami příslovcí místa, které se vyvíjejí z latinského základu. Formy i, ci, ici z latinského hic, formy la, iluec a jeho další hláskové podoby z latinského illac, illoc. V užití dlouhé či krátké formy nedochází k sémantickému odlišení. Příslovce vyjadřují prostorovou opozici blízkost- vzdálenost. Svou formou již nerozlišují stav (zde) a směr (sem) tak, jak tomu bylo v latině. Na rozdíl od současné francouzštiny se krátká forma ci užívá jako plnovýznamové příslovce s významem zde. Příslovce iluec/la s významem tam se objevují v textech vyrovnaně, i když konstrukce la ou uvozující vedljší větu příslovečnou místní jednoznačně převažuje.

Anglicky

The origin of the adverbs of place on the basis of pronouns is possible to presuppose in the Indo-European protolanguage. In Latin, as well as in Slavonic languages, these adverbs are correlative, they complement one another. They spatially specify the circumstances of actions to questions where and where to. In French texts from the 12th century, we encounter various forms of the adverbs of place which developed from a Latin basis. The forms i, ci, ici from the Latin hic, the forms la, iluec and its other phonic forms from the Latin illac, illoc. When the long or short forms are used, semantic distinction does not take place. Adverbs express the spatial opposition proximity - distance. Unlike in Latin in the past, their form does not differentiate the state (here) and direction (hitherward). Compared with today's French, the short form ci is used as a conceptual adverb with the meaning of here.