Spisovná čeština a polština ve veřejném diskurzu (norma, kodifikace, individuální postoje mluvčích)

MADECKI, Roman. Spisovná čeština a polština ve veřejném diskurzu (norma, kodifikace, individuální postoje mluvčích). In Česká slavistika 2008 (sborník příspěvků 14. mezinárodního kongresu slavistů, Ochrid, Makedonie, 2008). První. Brno - Praha: Academicus, 2008, s. 145-156. ISBN 978-80-87192-00-9.

Základní údaje

• Originální název: Spisovná čeština a polština ve veřejném diskurzu (norma, kodifikace, individuální postoje mluvčích)
• Název česky: Spisovná čeština a polština ve veřejném diskurzu (norma, kodifikace, individuální postoje mluvčích)
• Název anglicky: Standard Czech and Polish in the Public Discourse (norm, codification, individual attitudes od speakers)
• Autoři: MADECKI, Roman.
• Vydání: První. Brno - Praha, Česká slavistika 2008 (sborník příspěvků 14. mezinárodního kongresu slavistů, Ochrid, Makedonie, 2008), od s. 145-156, 12 s. 2008.
• Nakladatel: Academicus

Další údaje

• Originální jazyk: čeština
• Typ výsledku: Stať ve sborníku
• Obor: 60200 6.2 Languages and Literature
• Stát vydavatele: Česká republika
• Utajení: není předmětem státního či obchodního tajemství
• Organizační jednotka: Filozofická fakulta
• ISBN: 978-80-87192-00-9
• Klíčová slova anglicky: standard Czech; standard Polish; public discourse; individual attitudes of speakers
• Štítky: individual attitudes of speakers, public discourse, standard Czech, standard Polish
• Příznaky: Mezinárodní význam, Recenzováno

Anotace

Veřejný diskurs je sice stále chápán jako doména spisovného jazyka, současně však u veřejných komunikátů pozorujeme odklon od platné kodifikace, či šířeji pojaté spisovné normy. Vzorem pro většinu uživatelů se totiž stává jazykové chování v médiích, kde se postupně oslabují či dokonce stírají tradiční hranice mezi veřejným a soukromým, oficiálním a neoficiálním, spontánním a stylizovaným, připraveným a nepřipraveným. Zdá se, že situace je mnohem složitější v dnešní češtině, kde poměrně stabilizované podoby nabyla tzv. obecná čeština, jež v mediálním diskursu často supluje úlohu spisovného jazyka.V této souvislosti vyvstávají závažné otázky: Jak tuto situaci reflektuje norma?; Jaké jsou individuální postoje mluvčích a jak jsou utvářeny (od purismu po krajní varianty jazykového liberalismu a indiferentismu)?; Jak dále rozvíjet komunikační kompetenci žáků ve výuce mateřského jazyka?

Anotace anglicky

Public discourse is a notion wide enough, except official and highly formalized communication situations it involves also communication acts running in schools, authorities, visiting a doctor, religious ceremonies, shopping etc. A wide line of users link it, however, above all to the communication acts in the audiovisual media. Language behaviour in the media becomes a model for many speakers. The distraction from standard language seems to be linked to quite new aspects of communication situations being characteristic right for the media. The margin between public and private, official and unofficial get here often blurred or they right disappear. Equally it is so at the margin between spontaneity and stylisation, readiness and unreadiness. The state of contemporary public oral communication is a result of influence of factors linguistic and extralinguistic, more exactly said sociolinguistic, cultural and also purely subjective. For the Czech situation is besides typical that one of causes consists in the language system itself where unlike the other languages a strong colloquial level is missed.