2008
Motivations and barriers in adult education in the Czech republic.
RABUŠICOVÁ, Milada a Ladislav RABUŠICZákladní údaje
Originální název
Motivations and barriers in adult education in the Czech republic.
Název česky
Motivace a bariéry ve vzdělávání dospělých v České republice
Autoři
RABUŠICOVÁ, Milada (203 Česká republika) a Ladislav RABUŠIC (203 Česká republika, garant)
Vydání
LLinE-Lifelong Learning in Europe, Helsinki, KVS Foundation, 2008, 1239-6826
Další údaje
Jazyk
angličtina
Typ výsledku
Článek v odborném periodiku
Obor
50300 5.3 Education
Stát vydavatele
Finsko
Utajení
není předmětem státního či obchodního tajemství
Odkazy
Kód RIV
RIV/00216224:14230/08:00025442
Organizační jednotka
Fakulta sociálních studií
Klíčová slova anglicky
adult educartion; motivation to adult education; barriers to adult education; formal education; non-formal education
Štítky
Příznaky
Mezinárodní význam, Recenzováno
Změněno: 26. 3. 2010 13:46, prof. PhDr. Ladislav Rabušic, CSc.
V originále
A mere 9 per cent of Czech adults enter formal education and approximately one third of the population participate in nonformal education. A survey undertaken in the Czech Republic in spring 2005 found out which internal and external barriers individuals have to adult education. We found several types of psychological barriers to formal education, and especially the perception towards the Czech labour market should be emphasized. The Czechs tend to perceive their education as an unimportant factor for their participation in the labour market. They think that It does not matter whether you improve your education or not, your working position (and your employment) is going to be the same anyway. Other barriers are important with respect to personal development and, more generally, to social and civic involvement. They amount to preference for the traditional model of education, contentedness with his or her knowledge and skills, little interest in self development through education and not very positive experience from his or her school age. The question is: how can we change these deeply rooted opinions and attitudes? Our analysis of barriers to participation in non-formal education was based on three types of barriers: situational, institutional and dispositional. We found that some factors from each of the three domains play a role. As to situational barriers, financial barriers are most significant, followed by time related barriers; as to dispositional barriers, people fear that there is no point for them to participate in such courses, that they would not manage or that they are not educated enough. Institutional barriers did not play a major role, which is one good finding: it seems that the respondents do not use something over which they have little influence as an excuse (little information, bad quality of courses etc.).
Česky
V příspěvku se zaměřujeme na motivy a bariéry v přístupu ke vzdělávání dospělých. Vycházíme z národního reprezentativního šetření (populace ve věku 20 až 65 let, počet respondentů 1 413) realizovaného na jaře 2005. Podle prvních zjištění víme, že pouze 9 % české dospělé populace vstu-puje do formálního vzdělávání a asi jedna třetina do různých podob neformálního vzdělávání. Zatím otevřenou otázkou zůstává podíl informálního učení v životě dospělých. Je zřejmé, že v individuální rovině každý potenciální účastník zvažuje, zda a jakým způsobem bude reagovat na měnící se podmínky současného života, neboť v širším slova smyslu je každé učení dospělých adaptací zkušenosti. V článku tedy hledáme odpovědi na otázky, co dospělé motivuje, respektive nemotivuje v podobě vnitřních i vnějších bariér a jaké sociodemografické charakteristiky mají tito respondenti. U formálního vzdělávání se objevily dva typy bariér: vnitřní a vnější. Ve vztahu k profesnímu životu je asi třeba zdůraznit především ty vnější, které by se daly označit spíše jako nemotivující pracovní prostředí než vyslovené překážky. Dávají lidem následující vzkaz: je jedno, jestli se budeš nebo nebudeš vzdělávat, stejně to na tvém pracovním postavení nic nezmění. Ve vztahu k osobnímu rozvoji a obecně k sociální a občanské participaci jsou zase podle našeho soudu významné vnitřní (psychické) bariéry, jež znamenají upřednostňování tradičního vzdělávacího modelu, spokojenost se svými znalostmi a dovednostmi, málo zájmu o seberozvoj prostřednictvím vzdělávání a ne příliš dobré vzpomínky na školní léta. Jaký obrat by musel v myšlení lidí nastat, aby se tyto zakořeněné názory a postoje změnily? Naši analýzu týkající se bariér vůči účasti v neformálním vzdělávání jsme založili na identifikaci tří typů bariér: situačních, institucionálních a osobnostních. Zjistili jsme, že z každého tohoto okruhu je ve hře něco. Ze situačních jsou to na prvním místě finanční překážky, dále pak časové; z osobnostních potom obavy, že účast v kurzech pro mě nemá smysl, že bych to nezvládl/a nebo že na to nejsem dost vzdělaný/á. Institucionální překážky nehrály příliš velkou roli, což je na sděleních našich respondentů docela sympatické, protože to vypadá, že se příliš neukrývají za něco, co takzvaně nemohou ovlivnit (málo informací, špatná kvalita kurzů apod.)
Návaznosti
| 1J017/04-DP2, projekt VaV |
|