Další formáty:
BibTeX
LaTeX
RIS
@inbook{806869,
author = {Knoz, Jan and Tóthová, Andrea},
address = {Liberec},
booktitle = {Sborník Severočeského Muzea – Přírodní Vědy, Liberec},
keywords = {Diptera Ceratopogonidae Jizerské hory Mts Frýdlant region new records distribution faunistics biology},
language = {cze},
location = {Liberec},
isbn = {978-80-903595-9-8},
pages = {85-90},
publisher = {Severočeské Muzeum},
title = {Pakomárcovití (Diptera: Ceratopogonidae) Jizerských hor a Frýdlantska},
year = {2008}
}
TY - CHAP
ID - 806869
AU - Knoz, Jan - Tóthová, Andrea
PY - 2008
TI - Pakomárcovití (Diptera: Ceratopogonidae) Jizerských hor a Frýdlantska
VL - 28
PB - Severočeské Muzeum
CY - Liberec
SN - 9788090359598
KW - Diptera Ceratopogonidae Jizerské hory Mts Frýdlant region new records distribution faunistics biology
N2 - Předložená práce shrnuje výsledky determinace druhů čeledi Ceratopogonidae vybraných ze vzorků hmyzu sbíraných P. Voničkou a J. Preislerem v Jizerských horách a na Frýdlantsku v letech 2003 až 2007. Materiál pochází z 27 lokalit a podle dat sběrů a způsobů odchytů je rozdělen do 91 vzorků. Určeno bylo 78 druhů (Jizerské hory 73, Frýdlantsko 31), jejichž jmenný přehled, počty kusů jednotlivých pohlaví, data sběrů a způsoby odchytu jsou uvedeny ve výše uvedeném seznamu. Z tohoto počtu druhů bylo 75 určeno do úrovně druhu a ve 3 případech byla možná determinace jen do úrovně skupiny druhů (Culicoides (Oeccta) aff. pallidicornis) nebo do úrovně rodu (Alluaudomyia sp. a Atrichopogon sp.). Zpracováno bylo přes 830 jedinců, velice výrazně převažovaly samice (více než 700 jedinců). Z metod odchytu se nejlépe osvědčily Malaiseho pasti a smýkání. Osmnáct ze zjištěných druhů jsou holarktické, rozšířené zejména na severu a v horských oblastech Eurasie a Ameriky. Dva ze zachycených druhů se vyskytují i v Neotropické oblasti (A. oedemerarum, F. glauca). Zbývajících 58 druhů je palearktických s těžištěm rozšíření v Evropě. Některé z nich byly zjištěny také v Asii. Z faunistického hlediska je významný nález devíti druhů nových pro faunu České republiky: Atrichopogon (Lophomyidium) fusculus (Coquillett, 1901); Atrichopogon (Psammopogon) flaveolus Ziláhi-Sebess, 1936; Brachypogon (Isohelea) incompletus (Kiefer, 1925); Dasyhelea (Prokempia) lutea Remm, 1968; Forcipomyia (Forcipomyia) lugubris (Zetterstedt, 1855); Forcipomyia (Forcipomyia) sphagnophila Kieffer, 1925; Neurohelea luteitarsis Waltl, 1837; Palpomyia globulifera Remm, 1971 a Palpomyia spinipes (Panzer, 1806), z nichž dva již byly publikovány (Tóthová & Knoz 2006). Osm dalších druhů je nových pro faunu Čech: Dasyhelea (Dasyhelea) pallidiventris (Goetghebuer, 1831); Dasyhelea (Dasyhelea) septuosa Borkent, 1997; Forcipomyia (Forcipomyia) nigrans Remm, 1962; Forcipomyia (Synthyridomyia) murina (Winertz, 1852); Palpomyia melacheira Remm, 1976; Palpomyia serripes (Meigen, 1818); Stilobezzia gracilis (Haliday, 1833) a Stilobezzia ochracea (Winnertz, 1852). Nález druhu N. luteitarsis je velmi důležitý z hlediska biomonitoringu a ochrany přírody; jde o pátý nález tohoto velmi vzácného druhu v Evropě a jeho výskyt svědčí o zachovalosti zkoumaného území. Další nálezy (dva dosud neznámé druhy, jejichž popis je v přípravě) i výše uvedené prvonálezy toto hodnocení ještě podporují. Na druhé straně řada běžných druhů (Culicoides (Avaritia) obsoletus; Forcipomyia (F.) bipunctata; F. (F.) brevipennis; F. (F.) nigra atd.) byla zaznamenána pouze ojediněle a v poměrně malém počtu jedinců. Nejpočetnějším druhem byl Stilobezzia gracilis (122 jedinců), následován druhem Atrichopogon (Meloehelea) lucorum (105 jedinců). K zajímavým lokalitám z hlediska fauny pakomárců patří Bílý Potok [1], PR Meandry Smědé [12], NPR Rašeliniště Jizerky [21] a Rejdice [23].
ER -
KNOZ, Jan a Andrea TÓTHOVÁ. Pakomárcovití (Diptera: Ceratopogonidae) Jizerských hor a Frýdlantska. In \textit{Sborník Severočeského Muzea – Přírodní Vědy, Liberec}. Liberec: Severočeské Muzeum, 2008, s.~85-90, 15 s. 28. ISBN~978-80-903595-9-8.
|
