Vlaši na Balkáně. Geneze, historie a kultura minority. Příspěvek k otázce etnokulturní tradice

BOČKOVÁ, Helena. Vlaši na Balkáně. Geneze, historie a kultura minority. Příspěvek k otázce etnokulturní tradice. Ethnologia Europae centralis : časopis pro národopis střední Evropy. Brno: Petrov, 2005, roč. 7, -, s. 73-90. ISSN 1210-1109.

Základní údaje

Originální název

Vlaši na Balkáně. Geneze, historie a kultura minority. Příspěvek k otázce etnokulturní tradice

Název česky

Vlaši na Balkáně. Geneze, historie a kultura minority. Příspěvek k otázce etnokulturní tradice

Název anglicky

The Wlakhs in the Balkan Peninsula. Genesis, History and Culture of the Minority. The Contribution to the Question of an Ethnocultural Tradition

Autoři

BOČKOVÁ, Helena (203 Česká republika, garant)

Vydání

Ethnologia Europae centralis : časopis pro národopis střední Evropy, Brno, Petrov, 2005, 1210-1109

---

Další údaje

Jazyk

čeština

Typ výsledku

Článek v odborném periodiku

Obor

Archeologie, antropologie, etnologie

Stát vydavatele

Česká republika

Utajení

není předmětem státního či obchodního tajemství

Kód RIV

RIV/00216224:14210/05:00042302

Organizační jednotka

Filozofická fakulta

Klíčová slova anglicky

Wlahks; Balkan; etnic minority; ethnocultural tradition; folk culture; genesis; history

Štítky

Balkan, ethnocultural tradition, etnic minority, folk culture, genesis, history, Wlahks

Příznaky

Mezinárodní význam, Recenzováno

---

Anotace

V originále

Na Balkánském poloostrově se dodnes udržely zbytky autochtonního romanizovaného thráckého a románského obyvatelstva z počátku našeho letopočtu. Příslušníci této minority, hovořící románským jazykem blízkým rumunštině, žili jako řemeslníci roztroušeně ve městech nebo se zabývali zonálním vertikálním extenzivním chovem ovcí pro sýr a vlnu a žili jako nomádi bez stálých sídel. Románští pastevci se nejčastěji nazývali Vlaši, řemeslníci Aromuni. Pastevečtí Vlaši vytvářeli uzavřené komunity s charakteristickou endogamií, v ročních cyklech se pohybovali mezi vysokohorskými pastvinami a přímořskými nížinami a s dobytkem stěhovali i své rodiny. Autorka prezentuje nejvýznamnější interpretace pojmu Vlach, sleduje historické proměny jeho obsahu vymezovaného nejen jazykově, ale i profesně a sociálně a sleduje tisíciletý proces asimilace románské minority. Vlachy porovnává s dvěma dalšími etnickými minoritami nomádských pastevců na Balkáně, řecky hovořícími Karakačany a Juruky, muslimy turkického původu přesídlenými z Malé Asie, a zjišťuje mezi těmito jedinými novověkými nomádskými pastevci lehkého dobytka v Evropě množství shod ve způsobu života a kultury. Jejich specifické kruhové stavby, které byly sezonními dočasnými rodinnými obydlími, mají obdoby v celé mediteránní oblasti. Současně porovnává zonální chov ovcí těchto nomádských minorit s balkánskými majoritami a taktéž nachází mnoho podobného. Rozdíly mezi nimi byly determinované tím, že u nomádských minorit určoval chov ovcí celý jejich život. Příčinu uchování vlašské pastevecké minority spatřuje v jejich poloprivilegovaném statutu, který jim poskytoval možnost volby mezi hodnotami osobní svobody ve výjimečně nepříznivých životních podmínkách a životem závislého obyvatelstva s trvalým domovem a usídlením na půdě. Výklad obsahuje srovnávací odkazy na karpatské pastevce zvané Valaši a je koncipován jako příspěvek k otázce kulturní etnicity.

Anglicky

The rest of the autochthonous Romanized Thracian and Romanesque population dating from the beginning of the Christian era has survived in the Balkan Penin-sula up to now. This minority speaking a Romanesque language similar to Romanian includes dispersed crafts-mens communities living in towns and nomadic people without permanent settlement engaged in zonal vertical extensive sheep breeding producing cheese and wool. The Romanesque shepherds were gererally called the Wlakhs, whereas the craftsmen the Aromans. The former formed closed shepherd communities with characteris-tic endogamy. They moved between alpine pastures and seaside lowlands in regular annual cycles and they took with them both sheep and their own families. The authoress presents the most relevant interpretations of the meaning of the Wlakh. She follows the historical transformations of this name defined not only linguistically but also professionally and socially, thus describing the thousand-year-old assimilation process of the Romanesque minority. She compares the Wlakhs with two other ethnic minorities of the Balkan nomadic shepherds, i. e. the Greek-speaking Karakachans and the Yuruks, the muslims of Turkic ethnic origin who moved from Asia Minor. She has ascertained numerous similarities in the way of living and culture between these sole post-medieval nomadic shepherds in Europe. Their specific circular buildings, serving as their temporary family houses, have analogies in the whole Mediterranean region. At the same time, she compares the zonal sheep breeding of these nomadic minorities with the Balkan majorities and finds many similarities, too. The differences were determined by the fact that speep breeding affected the entire life of the nomadic minorities. The preservation of the Wlakh shepherd minority is seen in their semiprivileged statute offering them a choice between the valueof relative personal independence under exceptionally unfavourable living conditionds and the life of a dependent population enjoying permanent residence and settlement on their soils. The interpretation include referen-ces to the Carpathian spepherds called the Wallachians and is conceived as a contribution dealing with cultural ethnicity.