2008
Renesanční epitaf jako médium konfesijní identity v prostředí předbělohorské Chrudimi. Památník Tomáše Lvíka Domažlického (1616) a Salomeny Francové z Liblic (1619) jako historicko-antropologický pramen
JAKUBEC, OndřejZákladní údaje
Originální název
Renesanční epitaf jako médium konfesijní identity v prostředí předbělohorské Chrudimi. Památník Tomáše Lvíka Domažlického (1616) a Salomeny Francové z Liblic (1619) jako historicko-antropologický pramen
Název česky
Renesanční epitaf jako médium konfesijní identity v prostředí předbělohorské Chrudimi. Památník Tomáše Lvíka Domažlického (1616) a Salomeny Francové z Liblic (1619) jako historicko-antropologický pramen
Název anglicky
Renaissance epitaph as medium of confessional identity in the Chrudim before 1620. Monument of Tomáš Lvík Domažlický (1616) a Salomena Francová z Liblic (1619) as soutrce of historical-anthropology
Autoři
JAKUBEC, Ondřej (203 Česká republika, garant)
Vydání
Theatrum historiae 3. Sborník prací Katedry historických věd Fakulty filozofické Univerzity Pardubice, Pardubice, 2008, 1802-2502
Další údaje
Jazyk
čeština
Typ výsledku
Článek v odborném periodiku
Obor
Umění, architektura, kulturní dědictví
Stát vydavatele
Česká republika
Utajení
není předmětem státního či obchodního tajemství
Kód RIV
RIV/00216224:14210/08:00034781
Organizační jednotka
Filozofická fakulta
Klíčová slova anglicky
Chrudim; epitaphs; Matouš Radouš; renaissance painting; confession; confessional identity; visual media; commemoration
Štítky
Změněno: 24. 1. 2009 12:38, prof. Mgr. Ondřej Jakubec, Ph.D.
V originále
Příspěvek je věnován konkrétnímu monumentu - epitafu chrudimského měšťana, díla chrudimského malíře Matouše Radouše. Práce naznačuje, že epitafy mohou být interpretovány nejen jako umělecká díla, ale i jako svébytné historiko-antropologické prameny, které díky své originální ikonografii naznačují možnou konfesní orientaci objednavatele.
Anglicky
The article focuses on an epitaph of one Chrudim citizen before 1620 - a work of Matouš Radouš, a painter of the town Chrudim. The study suggests taht epitaphs should be interpreted not only as works of art but due to their specific iconography tehy can also serve as special historical-anthropological sources informinag us about confessional identity of commissioners.