2009
Vztah mezi hladinami methylovaných argininů (ADMA a SDMA), genetickou variabilitou v reninangiotenzinovém systému a postižením ledvin u diabetes mellitus 2. typu
TANHÄUSEROVÁ, Veronika, Josef TOMANDL, Soňa ŠTĚPÁNKOVÁ, Jan SVOJANOVSKÝ, Darja KRUSOVÁ et. al.Základní údaje
Originální název
Vztah mezi hladinami methylovaných argininů (ADMA a SDMA), genetickou variabilitou v reninangiotenzinovém systému a postižením ledvin u diabetes mellitus 2. typu
Název anglicky
Relationships between levels of methylated arginines (ADMA, SDMA), genetic variability of the reninangiontensin system and diabetic kidney disease in type 2 diabetes mellitus
Autoři
TANHÄUSEROVÁ, Veronika, Josef TOMANDL, Soňa ŠTĚPÁNKOVÁ, Jan SVOJANOVSKÝ, Darja KRUSOVÁ, Jindřich OLŠOVSKÝ, Jana BĚLOBRÁDKOVÁ, Lukáš PÁCAL a Kateřina KAŇKOVÁ
Vydání
Diabetologie, metabolismus, endokrinologie, výživa, 2009
Další údaje
Jazyk
čeština
Typ výsledku
Konferenční abstrakt
Obor
30202 Endocrinology and metabolism
Stát vydavatele
Česká republika
Utajení
není předmětem státního či obchodního tajemství
Organizační jednotka
Lékařská fakulta
ISSN
Klíčová slova česky
metylované argininy; reninangiotenzinový systém; diabetická nefropatie; polymorfizmus
Klíčová slova anglicky
methylated arginines; reninangiotensine system; diabetic nephropathy; polymorphism
Příznaky
Recenzováno
Změněno: 28. 4. 2010 11:13, Mgr. Veronika Dvořáková, Ph.D.
V originále
L arginin, ADMA a SDMA mohou ovlivnit produkci NO(regulátor renální hemodynamiky). Recentní poznatky ukazují, že dlouhodobý efekt ADMA je zprostředkován spíše patologickou aktivací RAS a následným oxidačním stresem (up regulace dráhy ACE ATIIR1 NAD(P)H oxidáza). Cílem studie bylo: i) zjistit/potvrdit vztah mezi renálním postižením u diabetiků a hladinami L argininu, ADMA a SDMA v naší populaci a ii) najít případný vztah mezi hladinami methylovaných argininů s genetickou variabilitou v RAS a stupňem postižení ledvin u T2DM. Stádium postižení ledvin DN statisticky významně negativně korelovalo s hladinami L argininu, pozitivně s hladinami ADMA i SDMA ( P < 0.05, Spearman). Statisticky velmi významná byla korelace ADMA a SDMA s oběma hlavními komponentami DN: proteinurií a GFR (P < 0.01, Spearman). Mnohonásobná regrese, kde byly jako prediktory stádia DN zahrnuty proměnné: ADMA, SDMA, genotypy ACE, AGT a ATIIR1, identifikovala statisticky významný nezávislý efekt u ADMA a SDMA, avšak žádný ze studovaných genotypů.
Anglicky
L arginine,ADMA and SDMA can both affect production of NO (regulation of renal hemodynamics). However, rather than inhibition of NO production by ADMA, pathologic activation of RAS and subsequent increase of oxidative stress (ACE ATIIR1 NAD(P)H oxidase pathway) play more significant pathogenic role. The aim of the study was to investigate i) relationship between plasma levels of L arginine, ADMA and SDMA and stage of diabetic kidney disease and ii) relationship between levels of methylated arginines, genetic variability in the RAS and stages of diabetic nephropathy. Significant correlation between the stage of kidney disease and L-arginine (negative) and ADMA, SDMA (positive) was ascertained (P < 0.05, Spearman). ADMA and SDMA significantly correlated with both components of diabetic kidney disease, i.e. proteinuria and GFR (P < 0.01, Spearman). Multiple regression identified ADMA and SDMA however, none of the RAS polymorphisms (ACE, AGT and ATIIR1) analysed, as a significant predictor of renal outcome.
Návaznosti
| NR9443, projekt VaV |
|