2010
Modernizace, krize a náboženství: Média a šíření detradicionalizované religiozity
FUJDA, MilanZákladní údaje
Originální název
Modernizace, krize a náboženství: Média a šíření detradicionalizované religiozity
Název anglicky
Modernization, Crisis and Religion: Media and the Spread of Detraditionalized Religiosity
Autoři
Vydání
1. vyd. Praha, Individualizace náboženství a identita. Poznámky k současné sociologii náboženství, s. 87-117, 2010
Nakladatel
Malvern
Další údaje
Jazyk
čeština
Typ výsledku
Kapitola resp. kapitoly v odborné knize
Obor
50000 5. Social Sciences
Stát vydavatele
Česká republika
Utajení
není předmětem státního či obchodního tajemství
Odkazy
Organizační jednotka
Filozofická fakulta
ISBN
978-80-86702-69-8
Klíčová slova česky
náboženství;modernita;detradicionalizace;média;tisk;gramotnost;spiritualita;okultismus;new age;sekularizace;individualizace;nové náboženství
Klíčová slova anglicky
religion;modernity;detraditionalization;media;print;literacy;spirituality;occultism;new age;secularization;individualization;new religion
Štítky
Příznaky
Recenzováno
Změněno: 30. 4. 2011 23:53, Mgr. Petra Georgala
V originále
V této kapitole dohledávám společné kořeny detradicionalizované, ne-církevní religiozity a náboženství moderních církví v podmínkách moderní sekularizované společnosti. Zvláštní důraz kladu na masové šíření gramotnosti a tištěných médií, které obě zmíněné formy religiozity výrazně utvářelo. Na pozadí analýzy vlivu těchto faktorů na formování moderní religiozity argumentuji, že na strukturální úrovni není mezi oběma formami religiozity - jakkoliv jsou často kladeny do opozice jako tzv. tradiční a detradicionalizovaná religiozita - žádný rozdíl. Naopak ukazuji zásadní rozdíly mezi oběma těmito formami a podobami náboženství v tradiční společnosti ve smyslu společnosti založené především na orálním přenosu tradice a existenci rukopisů. V tomto kontextu dále argumentuji, že rozumíme-li pojmu náboženství na základě modelu moderní církevní religiozity, pak tento pojem lze obtížně uplatnit v kontextu tradičních společností a náboženství je tak třeba vnímat jako produkt sekularizace, nikoliv jako něco, co v procesu sekularizace mizí.
Anglicky
In this article I am tracing the common origin of the individualized detraditionalized, un-churched religiosity and the modern churches under the conditions of modern secular society with special reference to the mass spread of literacy and of the communication mediated by printed media. Despite the fact that these two forms of religiosity are usually understood as contrasting and mutually exclusive categories, I demonstrate that we will understand the role of religion in contemporary society better if we see them as two different ways of accommodating religion to the same conditions of modernity. I contrast these two forms of religion to the traditional modes of religiosity in oral and manuscript societies, and I show that if we understand "religion" to be the thing which is practiced in modern churches, then it is a product of secularization/modernization and does not have much in common with what we call "religion" with reference to traditional societies.
Návaznosti
MUNI/21/FUJ/2009, interní kód MU |
|