2010
How sexual are the asexuals?
VAŠUT, Radim, Petra ŠARHANOVÁ, Petr BUREŠ, Martin DANČÁK, Bohumil TRÁVNÍČEK et. al.Základní údaje
Originální název
How sexual are the asexuals?
Název česky
Jak sexuální jsou asexuálové?
Autoři
VAŠUT, Radim, Petra ŠARHANOVÁ, Petr BUREŠ, Martin DANČÁK a Bohumil TRÁVNÍČEK
Vydání
Botany 2010: Annual Meeting of American Bryological and Lichenological Society, American Fern Society, American Society of Plant Taxonomists, Botanical Society of America, 2010
Další údaje
Jazyk
angličtina
Typ výsledku
Konferenční abstrakt
Obor
10600 1.6 Biological sciences
Stát vydavatele
Spojené státy
Utajení
není předmětem státního či obchodního tajemství
Odkazy
Organizační jednotka
Přírodovědecká fakulta
Klíčová slova česky
Apomixie, Rubus, hybridizace
Klíčová slova anglicky
Apomixis, Rubus, hybridization
Příznaky
Mezinárodní význam
Změněno: 26. 3. 2019 22:22, prof. RNDr. Petr Bureš, Ph.D.
V originále
Clonal reproduction is a common propagation strategy in higher plants; its most extreme type is apomixis. An apomictic embryo is (usually) developed from an unreduced megaspore in the absence of ovule fertilization. The offspring is genetically uniform and it causes taxonomic complexity. The distribution of apomicts is associated with the phenomenon of geographical parthenogenesis. However, the distribution of sexuals and apomicts overlap and form contact zones where they can hybridize. Apomicts serve as pollen donors for the sexuals, and novel apomictic clones are thus formed. Therefore, in order to elucidate the significance of apomictic taxa one requires an understanding of what the proportion of apomictic-sexual reproduction is in the mixed populations; additionally, to what extent the novel clones are apomictic. Obligate diplosporous lesser dandelions show a high transmission of apomixis into novel clones; whereas facultative aposporous-pseudogamous blackberries show significant variation. Taxa of Rubus ser. Radula are of hybridogeneous origin among taxa of the series Discolores (apomict) and Glandulosi (sexual). We have studied the offspring of the putative apomictic parents (Discolores), using flow-cytometric seed screen (FCSS). Triploids produce nearly 100% apomictic offspring; whereas tetraploids vary considerably in their reproduction modes. In Rubus bifrons, we detected three major types: i) sexual (including autogamy), ii) apomixis, and iii) pseudogamy (including polyspermy). Furthermore, we observed significant differences in the sex-apo ratio between two distinct regions, with the Sudeten plants showing a significantly higher proportion of apomixis (pseudogamy) then the Carpathian plants. This difference correlates with the occurrence of stabilized apomictic microspecies in the Sudeten, and their absence in the Carpathians. We tested the segregation of microsatellites in the F1 offspring in order to test what the prevailing origin of grown seedlings is. Although we do not know the genetic regulation of apomixis, we can suggest that variations in the proportion of apomictic reproduction in the putative parent species is in concert with the formation of novel stabilized apomictic clones in Rubus.
Česky
Klonální reprodukce je běžnou reprodukční startegií vyššícch rostlin; její nejkrajnějším případem je apomixie. Apomiktické embryo vzniká obvykle z neredukované megaspóry bez jejího oplození samčí gametou. Potomstvo je geneticky uniformní a je často příčinou taxonomické složitosti daného apomiktického okruhu ve srovnání s jeho sexuálními kongenery. Výskyt apomixie souvisí s fenoménem geografické partenogeneze. Avšak sexuálové se s apomikty mohou překrývat v geografické distribuci, což dává příčinu k jejich vzájemné hybridizaci. Apomikté slouží v takovém případě jako zdroj pylu pro sexuály a nové apomiktické klony mohou být touto cestou formovány. Při studiu tohoto problému je výchozím stanovení intenzity s jakou k tomuto jevu v přirozených populacích dochází a jaké vlivy tuto intenzitu podmiňují. Studovali jsme potomstvo ostružiníků (Rubus) vznikle z možného přirozeného křížení apomiktických druhů sekce Discolores a sexuálů ze sekce Glandulosi za pomoci průtokové cytometrie. Triploidi produkovali téměř 100% apomiktického potomstva, zatímco tetraploidi byli velmi variabilní v jejich reprodukční strategii. U Rubus bifrons byly zjištěny tři hlavní typy: i) sexuální (vč. autogamie), ii) apomixie a iii) pseudogamie (vč. polyspermie). Dále jsme pozorovali signifikantní rozdíly v sex/apo ratio mezi dvěma odlišnými regiony (Sudetská pohoří se signifikantně vyšším podílem apomiktů (pseudogamie), zatímco u Karpatských pohořích tomu bylo naopak). Tyto rozdíly korelují s výskytem stabilizovaných apomiktických microspecií v Sudetských pohořích a jejich absencecí v Karpatech. Testovali jsme také segregaci mikrosatelitů u F1 potomstva.
Návaznosti
| GA206/09/1405, projekt VaV |
| ||
| LC06073, projekt VaV |
| ||
| MSM0021622416, záměr |
|