JAN, Libor. Hereditates a soudy statut Konráda Oty. In Ad iustitiam et bonum commune. Proměny zemského práva v českých zemích ve středověku a raném novověku. 1. vyd. Brno: Matice moravská pro Výzkumné středisko pro dějiny střední Evropy: prameny, země, kultura a Historický ústav AV ČR, v. v. i., 2010, s. 10-22. Země a kultura ve střední Evropě, sv. 13. ISBN 978-80-86488-65-3.
Další formáty:   BibTeX LaTeX RIS
Základní údaje
Originální název Hereditates a soudy statut Konráda Oty
Název anglicky Hereditates and Courts of the Statutes of Conrad Otto
Autoři JAN, Libor (203 Česká republika, garant, domácí).
Vydání 1. vyd. Brno, Ad iustitiam et bonum commune. Proměny zemského práva v českých zemích ve středověku a raném novověku, od s. 10-22, 13 s. Země a kultura ve střední Evropě, sv. 13, 2010.
Nakladatel Matice moravská pro Výzkumné středisko pro dějiny střední Evropy: prameny, země, kultura a Historický ústav AV ČR, v. v. i.
Další údaje
Originální jazyk čeština
Typ výsledku Kapitola resp. kapitoly v odborné knize
Obor 60101 History
Stát vydavatele Česká republika
Utajení není předmětem státního či obchodního tajemství
Kód RIV RIV/00216224:14210/10:00047697
Organizační jednotka Filozofická fakulta
ISBN 978-80-86488-65-3
Klíčová slova anglicky hereditates; patrimonium; substancia; the villicus court
Štítky RIV-OK
Změnil Změnila: Mgr. Hana Ambrožová, učo 1759. Změněno: 12. 4. 2011 09:52.
Anotace
Autor sleduje nejstarší výskyt termínů patrimonium, substantia a hereditas označujících svobodné, především půdní vlastnictví. Dochází k závěru, že termín hereditas v listinách od 12. století a posléze i v právních textech století 14. označuje vždy svobodnou (alodní) držbu, nikoli majetky jen propůjčené, např. panovníkem. Zároveň je odmítnut archaický, dnes ovšem účelově oživovaný (J. Žemlička) názor, že vilikův soud ze Statut knížete Konráda Oty je vlastně pozdějším menším zemským soudem, kde se soudilo o hodnoty do deseti hřiven (bez lotu) či dokonce soudem pro nesvobodné osoby. Vilikův soud, na rozdíl od soudu, kde hrál hlavní roli soudce a komorník a vycházelo se ze soukromé žaloby, byl soudem trestním, kde královský vilik soudil na základě svého pověření stíhat a trestat zjevné zločiny.
Anotace anglicky
The autor follows the earliest occurrence of the terms patrimonium, substantia and hereditas denoting independent ownership ownership, primarily of land. He concludes that the term hereditas used in the documents written in and after the twelfth century and later also in the legal texts of the fourteenth century depicts always an independent ownership (allod) and not a mere conditional land tenure (granted, for exemple, by the ruler). The archaic, recently purposely revived (J. Žemlička) opinion that the villicus court in the Statutes of Conrad Otto is in fact the later Minor Provincial Court, which judged cases involving values smaller than the marks (without lot), or even a court for dependent persons, is discarded. The villicus court, as opposed to the court dealing with private complaints presided over by the judge and the chamberlain, was a criminal court where the royal villicus judged based on his commission to prosecute and punish apparent crimes.
Návaznosti
MSM0021622426, záměrNázev: Výzkumné středisko pro dějiny střední Evropy: prameny, země, kultura
Investor: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR, Výzkumné středisko pro dějiny střední Evropy: prameny, země, kultura
VytisknoutZobrazeno: 7. 5. 2024 01:41