Hereditates a soudy statut Konráda Oty

JAN, Libor. Hereditates a soudy statut Konráda Oty (Hereditates and Courts of the Statutes of Conrad Otto). In Ad iustitiam et bonum commune. Proměny zemského práva v českých zemích ve středověku a raném novověku. 1st ed. Brno: Matice moravská pro Výzkumné středisko pro dějiny střední Evropy: prameny, země, kultura a Historický ústav AV ČR, v. v. i., 2010, p. 10-22. Země a kultura ve střední Evropě, sv. 13. ISBN 978-80-86488-65-3.

Basic information

• Original name: Hereditates a soudy statut Konráda Oty
• Name (in English): Hereditates and Courts of the Statutes of Conrad Otto
• Authors: JAN, Libor (203 Czech Republic, guarantor, belonging to the institution).
• Edition: 1. vyd. Brno, Ad iustitiam et bonum commune. Proměny zemského práva v českých zemích ve středověku a raném novověku, p. 10-22, 13 pp. Země a kultura ve střední Evropě, sv. 13, 2010.
• Publisher: Matice moravská pro Výzkumné středisko pro dějiny střední Evropy: prameny, země, kultura a Historický ústav AV ČR, v. v. i.

Other information

• Original language: Czech
• Type of outcome: Chapter(s) of a specialized book
• Field of Study: 60101 History
• Country of publisher: Czech Republic
• Confidentiality degree: is not subject to a state or trade secret
• RIV identification code: RIV/00216224:14210/10:00047697
• Organization unit: Faculty of Arts
• ISBN: 978-80-86488-65-3
• Keywords in English: hereditates; patrimonium; substancia; the villicus court
• Tags: RIV-OK

Abstract

Autor sleduje nejstarší výskyt termínů patrimonium, substantia a hereditas označujících svobodné, především půdní vlastnictví. Dochází k závěru, že termín hereditas v listinách od 12. století a posléze i v právních textech století 14. označuje vždy svobodnou (alodní) držbu, nikoli majetky jen propůjčené, např. panovníkem. Zároveň je odmítnut archaický, dnes ovšem účelově oživovaný (J. Žemlička) názor, že vilikův soud ze Statut knížete Konráda Oty je vlastně pozdějším menším zemským soudem, kde se soudilo o hodnoty do deseti hřiven (bez lotu) či dokonce soudem pro nesvobodné osoby. Vilikův soud, na rozdíl od soudu, kde hrál hlavní roli soudce a komorník a vycházelo se ze soukromé žaloby, byl soudem trestním, kde královský vilik soudil na základě svého pověření stíhat a trestat zjevné zločiny.

Abstract (in English)

The autor follows the earliest occurrence of the terms patrimonium, substantia and hereditas denoting independent ownership ownership, primarily of land. He concludes that the term hereditas used in the documents written in and after the twelfth century and later also in the legal texts of the fourteenth century depicts always an independent ownership (allod) and not a mere conditional land tenure (granted, for exemple, by the ruler). The archaic, recently purposely revived (J. Žemlička) opinion that the villicus court in the Statutes of Conrad Otto is in fact the later Minor Provincial Court, which judged cases involving values smaller than the marks (without lot), or even a court for dependent persons, is discarded. The villicus court, as opposed to the court dealing with private complaints presided over by the judge and the chamberlain, was a criminal court where the royal villicus judged based on his commission to prosecute and punish apparent crimes.

Links

• MSM0021622426, plan (intention): Name: Výzkumné středisko pro dějiny střední Evropy: prameny, země, kultura

Investor: Ministry of Education, Youth and Sports of the CR