Od sociální satiry k melodramatu. Hry Oskara Braatena jako filmové předlohy.

STEHLÍKOVÁ, Karolína. Od sociální satiry k melodramatu. Hry Oskara Braatena jako filmové předlohy. Iluminace. Časopis pro teorii, historii a estetiku filmu. Praha: Národní filmový archiv, 2011, roč. 2011, č. 1, s. 5 - 20, 17 s. ISSN 0862-397X.

Základní údaje

• Originální název: Od sociální satiry k melodramatu. Hry Oskara Braatena jako filmové předlohy.
• Název česky: Od sociální satiry k melodramatu. Hry Oskara Braatena jako filmové předlohy.
• Název anglicky: From Social Satire to Melodrama. Adaptations of Oskar Braaten's Plays
• Autoři: STEHLÍKOVÁ, Karolína (203 Česká republika, garant, domácí).
• Vydání: Iluminace. Časopis pro teorii, historii a estetiku filmu, Praha, Národní filmový archiv, 2011, 0862-397X.

Další údaje

• Originální jazyk: čeština
• Typ výsledku: Článek v odborném periodiku
• Obor: 60405 Studies on Film, Radio and Television
• Stát vydavatele: Česká republika
• Utajení: není předmětem státního či obchodního tajemství
• WWW: Odkaz na webové stránky časopisu
• Organizační jednotka: Filozofická fakulta
• Klíčová slova česky: Oscar Braaten
• Klíčová slova anglicky: Oscar Braaten
• Štítky: Oscar Braaten

Anotace

Studie se zabývá třemi norskými filmy z třicátých let (Velký křest, Slušní lidé a Dítě), které byly založeny na populárních hrách současného norského autora Oskara Braatna. Autorka zkoumá adaptační vzorce zvolené jednotlivými režiséry (Tancred Ibsen, Leif Sinding a Rasmus Breistein) a zkoumá vliv dramatika na scénáře a konečnou podobu filmů. Článek uvádí tyto filmy do širšího historického kontextu, který ukazuje vývoj norské kinematografie v kontrastu a korespondenci s kinematografií kulturně mocnějších sousedů Švédska a Dánska. Text se také zabývá fenoménem adaptace dramatických textů pomocí teorií Egila Törnqvista a Julie Sandersové.

Anotace anglicky

The text deals with three Norwegian films from the 1930s (The Big Christening, Good People and The Child), which were based on popular plays by the contemporary Norwegian author Oskar Braaten. The article explores the adaptation patterns chosen by individual directors (Tancred Ibsen, Leif Sinding and Rasmus Breistein, respectively) and questions the playwright's influence on the scripts and the final form of the films. The article puts these films into a wider historical context showing the development of Norwegian cinema in contrast and correspondence with cinema of its culturally mightier neighbors Sweden and Denmark. The text also deals with the phenomenon of adaptation, focusing on the specific phenomenon of adaptation of dramatic texts using theories by Egil Törnqvist and Julie Sanders.