Další formáty:
BibTeX
LaTeX
RIS
@article{957247, author = {Lakomý, Radek and Fadrus, Pavel and Šlampa, Pavel and Svoboda, Tomáš and Křen, Leoš and Lžičařová, Eva and Belanová, R. and Šiková, Ivana and Poprach, Alexandr and Schneiderová, Monika and Procházková, M. and Šána, Jiří and Slabý, Ondřej and Smrčka, Martin and Vyzula, Rostislav and Svoboda, Marek}, article_location = {Brno}, article_number = {2}, keywords = {glioblastoma multiforme; chemotherapy; radiotherapy; survival; toxicity}, language = {cze}, issn = {0862-495X}, journal = {Klinická onkologie}, title = {Výsledky multimodální léčby glioblastoma multiforme: konsekutivní série 86 pacientů diagnostikovaných v letech 2003–2009}, volume = {24}, year = {2011} }
TY - JOUR ID - 957247 AU - Lakomý, Radek - Fadrus, Pavel - Šlampa, Pavel - Svoboda, Tomáš - Křen, Leoš - Lžičařová, Eva - Belanová, R. - Šiková, Ivana - Poprach, Alexandr - Schneiderová, Monika - Procházková, M. - Šána, Jiří - Slabý, Ondřej - Smrčka, Martin - Vyzula, Rostislav - Svoboda, Marek PY - 2011 TI - Výsledky multimodální léčby glioblastoma multiforme: konsekutivní série 86 pacientů diagnostikovaných v letech 2003–2009 JF - Klinická onkologie VL - 24 IS - 2 SP - 112-120 EP - 112-120 PB - Česká lékařská společnost J.E.Purkyně SN - 0862495X KW - glioblastoma multiforme KW - chemotherapy KW - radiotherapy KW - survival KW - toxicity N2 - Glioblastoma multiforme patří k nejčastějším primárním nádorům mozku u dospělých. Standardní léčba spočívá v maximální resekci nádoru, adjuvantní konkomitantní chemoradioterapii a následné chemoterapii s temozolomidem. Tento postup zlepšuje medián celkového přežití ve srovnání se samotnou radioterapií. Soubor pacientů a metody: Retrospektivně jsme vyhodnotili konsekutivní soubor pacientů s histologicky potvrzeným glioblastomem, kteří v období od ledna 2003 do prosince 2009 podstoupili po primárním chirurgickém zákroku konkomitantní radioterapii (1,8–2,0 Gy/den, plánováno celkem 60 Gy) s chemoterapií (temozolomid 75 mg/m2/den) s následným záměrem podání 6 cyklů adjuvantní chemoterapie (temozolomid 150–200 mg/m2 D1–5, interval 28 dní). Primárním cílem bylo zhodnotit vliv klinických faktorů a použité léčby na základní parametry přežití, jako je čas bez progrese onemocnění (PFS) a celkové přežití (OS). Dále jsme se zaměřili na toxicitu léčby a vyhodnocení její bezpečnosti. Výsledky: Do souboru bylo zařazeno celkem 86 pacientů. Medián věku byl 56 let (rozmezí 24–69), převažovali muži (60 %). Většina pacientů byla v době zahájení chemoradioterapie v dobrém fyzickém stavu, u více než 80 % byl performance status (PS) 0–1. U 20 % pacientů byla iniciálně provedena makroskopicky totální resekce nádoru, v 65 % subtotální resekce, v 9 % parciální resekce a v 6 % se jednalo pouze o biopsii. Medián PFS byl 7,0 měsíců (2,0–35,5), medián OS byl 13,0 měsíců (2,5–70,0). Pooperační PS, rozsah resekce a absolvování plánované konkomitantní léčby bez nutnosti její redukce měly statisticky signifikantní vliv na PFS i OS. Medián PFS a OS byl u pacientů s PS 0, 1 a 2 22,0, 7,0 a 6,0 měsíců v případě PFS (p = 0,0018) a 32,0, 13,0 a 9,0 měsíců v případě OS (p = 0,0023). Pacienti, u kterých bylo dosaženo totálního odstranění tumoru, měli delší PFS (14,0 vs 6,0 měsíců, HR = 0,5688, p = 0,0301) i OS (23,0 vs 12,0 měsíců, HR 0,4977, p = 0,0093), stejně jako pacienti, kteří absolvovali konkomitantní chemoradioterapii bez výraznější redukce. Pokud celková dávka radioterapie přesáhla 54 Gy, byl PFS 8,0 vs 3,0 měsíce (HR = 0,3313, p = 0,0001) a OS 15,0 vs 5,0 měsíce (HR = 0,1730, p < 0,0001). Podobně pokud počet dnů chemoterapie přesáhl 40, byl PFS 8,0 vs 5,0 měsíců (HR = 0,5300, p = 0,0023) a OS 17,0 vs 9,5 měsíců (HR = 0,5943, p = 0,0175). Věk, pohlaví a lokalizace nádoru nedosáhly statistické významnosti. U hematologické toxicity hodnocené 3. nebo 4. stupněm závažnosti (grade 3 nebo 4) byla relativně často zaznamenána trombocytopenie (9 %), leukopenie (6 %), neutropenie (6 %) a selektivní lymfopenie (25 %). U nehematologické toxicity jednoznačně dominovaly tromboembolické příhody (12 %). Toxicita byla častější především u pacientů s horším PS (PS 2). V léčbě recidivy nebo progrese onemocnění přinášel pacientovi benefit zejména neurochirurgický výkon (OS 24,0 vs 12,5 měsíce, HR = 0,5325, p = 0,0111). Závěr: Performance status, rozsah resekce, úspěšné podání většiny plánované dávky konkomitantní chemoradioterapie a možnost chirurgického řešení případné recidivy/ progrese onemocnění významně ovlivnily prognózu našich pacientů s glioblastomy. Dle našich zkušeností má být hlavním faktorem pro rozhodování o typu použité léčby především celkový stav nemocného. Léčba maligních gliomů vyžaduje multidisciplinární přístup. ER -
LAKOMÝ, Radek, Pavel FADRUS, Pavel ŠLAMPA, Tomáš SVOBODA, Leoš KŘEN, Eva LŽIČAŘOVÁ, R. BELANOVÁ, Ivana ŠIKOVÁ, Alexandr POPRACH, Monika SCHNEIDEROVÁ, M. PROCHÁZKOVÁ, Jiří ŠÁNA, Ondřej SLABÝ, Martin SMRČKA, Rostislav VYZULA a Marek SVOBODA. Výsledky multimodální léčby glioblastoma multiforme: konsekutivní série 86 pacientů diagnostikovaných v letech 2003–2009. \textit{Klinická onkologie}. Brno: Česká lékařská společnost J.E.Purkyně, 2011, roč.~24, č.~2, s.~112-120. ISSN~0862-495X.
|