Vliv fragmentace porostů a typu lesa na společenstva netopýrů
ŘEHÁK, Zdeněk a Tomáš BARTONIČKA. Vliv fragmentace porostů a typu lesa na společenstva netopýrů. In Ochrana lesů a jejich funkcí z pohledu mezinárodních nástrojů. 2011. |
Další formáty:
BibTeX
LaTeX
RIS
|
Základní údaje | |
---|---|
Originální název | Vliv fragmentace porostů a typu lesa na společenstva netopýrů |
Název česky | Vliv fragmentace porostů a typu lesa na společenstva netopýrů |
Název anglicky | Impact of forest fragmentation and forest type on bat assemblages |
Autoři | ŘEHÁK, Zdeněk a Tomáš BARTONIČKA. |
Vydání | Ochrana lesů a jejich funkcí z pohledu mezinárodních nástrojů, 2011. |
Další údaje | |
---|---|
Typ výsledku | Konferenční abstrakt |
Utajení | není předmětem státního či obchodního tajemství |
Organizační jednotka | Přírodovědecká fakulta |
Změnil | Změnil: doc. Mgr. Tomáš Bartonička, Ph.D., učo 54832. Změněno: 16. 11. 2011 13:10. |
Anotace |
---|
Lesy jsou významnými ekosystémy, kde nachází útočiště celá řada živočichů. Oproti otevřené krajině v nich panují odlišné ekologické podmínky. Z klimatického hlediska je zde kolísání teplot v průběhu roku i noci daleko méně výrazné než v okolní otevřené krajině. K významným živočišným složkám lesních ekosystémů patří netopýři. Hrají nezastupitelnou roli v potravních řetězcích. V letech 2006-2009 jsme zkoumali letovou aktivitu netopýrů pomocí ultrazvukové detekce v odlišných typech lesa jednak s ohledem na velikost porostu a jednak na dřevinnou skladbu. Úroveň aktivity netopýrů v jednotlivých monitorovaných lesích se průkazně lišila, a to jak v případě srovnání celkových vzorků z jednotlivých lesních biotopů, tak při srovnání mikrohabitatů (uzavřený, polouzavřený, otevřený prostor). Podle zjištěné aktivity lze sledované lesní biotopy rozdělit do dvou základních skupin na lesy nížinné (<300 m. n. m.) a horské (>700 m n. m.). Netopýři preferovali obvykle body s rozptýlenou vegetací a velmi často také porosty v mladších sukcesních stádiích. Tyto preference byly patrné zejména u druhů rodů Nyctalus, Eptesicus a Pipistrellus. Naopak druhy rodu Myotis inklinovaly spíše k zapojenějším lesním mikrohabitatům lesních průseků a cest, popř. uzavřeného lesa. Velké lesní fragmenty (nad 1000 ha) se vyznačují vysokou diverzitou a jeví se jako zásadní pro určité druhy netopýrů s menší ekologickou valencí. Celková letová aktivita netopýrů je ale rozložena na větší ploše a na studovaných bodech pak vykazovala celkově nižší úroveň. Větší lesní komplexy v jinak zemědělské krajině fungují jako centra biodiverzity a získávají tak charakter jakýchsi „hot spots“ zásadních pro úroveň druhové diverzity celého regionu. Na druhé straně malé lesní fragmenty (do 100 ha), i když se v nich neobjevuje obvykle vysoký počet druhů, se vyznačují vysokou letovou aktivitou a pro druhy je využívající fungují jako nepostradatelné refugium. Výzkum byl podpořen Ministerstvem životního prostředí a výzkumným záměrem MSM0021622416. |
Anotace česky |
---|
Lesy jsou významnými ekosystémy, kde nachází útočiště celá řada živočichů. Oproti otevřené krajině v nich panují odlišné ekologické podmínky. Z klimatického hlediska je zde kolísání teplot v průběhu roku i noci daleko méně výrazné než v okolní otevřené krajině. K významným živočišným složkám lesních ekosystémů patří netopýři. Hrají nezastupitelnou roli v potravních řetězcích. V letech 2006-2009 jsme zkoumali letovou aktivitu netopýrů pomocí ultrazvukové detekce v odlišných typech lesa jednak s ohledem na velikost porostu a jednak na dřevinnou skladbu. Úroveň aktivity netopýrů v jednotlivých monitorovaných lesích se průkazně lišila, a to jak v případě srovnání celkových vzorků z jednotlivých lesních biotopů, tak při srovnání mikrohabitatů (uzavřený, polouzavřený, otevřený prostor). Podle zjištěné aktivity lze sledované lesní biotopy rozdělit do dvou základních skupin na lesy nížinné (<300 m. n. m.) a horské (>700 m n. m.). Netopýři preferovali obvykle body s rozptýlenou vegetací a velmi často také porosty v mladších sukcesních stádiích. Tyto preference byly patrné zejména u druhů rodů Nyctalus, Eptesicus a Pipistrellus. Naopak druhy rodu Myotis inklinovaly spíše k zapojenějším lesním mikrohabitatům lesních průseků a cest, popř. uzavřeného lesa. Velké lesní fragmenty (nad 1000 ha) se vyznačují vysokou diverzitou a jeví se jako zásadní pro určité druhy netopýrů s menší ekologickou valencí. Celková letová aktivita netopýrů je ale rozložena na větší ploše a na studovaných bodech pak vykazovala celkově nižší úroveň. Větší lesní komplexy v jinak zemědělské krajině fungují jako centra biodiverzity a získávají tak charakter jakýchsi „hot spots“ zásadních pro úroveň druhové diverzity celého regionu. Na druhé straně malé lesní fragmenty (do 100 ha), i když se v nich neobjevuje obvykle vysoký počet druhů, se vyznačují vysokou letovou aktivitou a pro druhy je využívající fungují jako nepostradatelné refugium. Výzkum byl podpořen Ministerstvem životního prostředí a výzkumným záměrem MSM0021622416. |
Návaznosti | |
---|---|
MSM0021622416, záměr | Název: Diverzita biotických společenstev a populací: kauzální analýza variability v prostoru a čase |
Investor: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR, Diverzita biotických společenstev: kauzální analýza variability v prostoru a čase |
VytisknoutZobrazeno: 18. 10. 2024 04:44