2011
Od pseudodialogu k dialogickému vyučování
ŠEĎOVÁ, KláraZákladní údaje
Originální název
Od pseudodialogu k dialogickému vyučování
Název česky
Od pseudodialogu k dialogickému vyučování
Název anglicky
From pseudodialog to dialogic teaching
Autoři
ŠEĎOVÁ, Klára (203 Česká republika, garant, domácí)
Vydání
19. výroční konference České asociace pedagogického výzkumu, 2011
Další údaje
Jazyk
čeština
Typ výsledku
Vyžádané přednášky
Obor
50300 5.3 Education
Stát vydavatele
Česká republika
Utajení
není předmětem státního či obchodního tajemství
Kód RIV
RIV/00216224:14210/11:00050308
Organizační jednotka
Filozofická fakulta
Klíčová slova anglicky
dialogic teaching; educational communication
Štítky
Příznaky
Recenzováno
Změněno: 28. 3. 2012 11:38, Mgr. Petra Georgala
V originále
Příspěvek vychází z konceptu dialogického vyučování coby způsobu výuky, v němž je řeč užívána jako nástroj ke stimulaci žákovského myšlení a porozumění. Dialogické vyučování má povahu rozhovoru mezi učitelem a žáky, který je kolektivní, reciproční, podpůrný, kumulativní a záměrný (Alexander, 2006). V příspěvku je na základě empirických dat diskutováno, do jaké míry se realita v českých základních školách blíží konceptu dialogického vyučování a do jaké míry jde spíše o pseudodialog (Mareš, 1972), tedy o rutinizovaný sled uzavřených otázek, které učitel klade žákům a na něž vyžaduje předem danou odpověď. Cílem je pokusit se porozumět reálnému komunikačnímu chování učitelů (a žáků) na pozadí normativního ideálu dialogického vyučování. Příspěvek vychází z terénního etnografi ckého výzkumu zaměřeného na komunikaci mezi učitelem a žáky na 2. stupni základní školy. Sledována byla výuková komunikaci v hodinách šestnácti různých učitelů na čtyřech různých školách. Data byla získána pomocí přímého pozorování a videonahrávek vyučovacích hodin, dále pomocí hloubkových rozhovorů s učiteli a žáky a dotazníků pro žáky.
Anglicky
Příspěvek vychází z konceptu dialogického vyučování coby způsobu výuky, v němž je řeč užívána jako nástroj ke stimulaci žákovského myšlení a porozumění. Dialogické vyučování má povahu rozhovoru mezi učitelem a žáky, který je kolektivní, reciproční, podpůrný, kumulativní a záměrný (Alexander, 2006). V příspěvku je na základě empirických dat diskutováno, do jaké míry se realita v českých základních školách blíží konceptu dialogického vyučování a do jaké míry jde spíše o pseudodialog (Mareš, 1972), tedy o rutinizovaný sled uzavřených otázek, které učitel klade žákům a na něž vyžaduje předem danou odpověď. Cílem je pokusit se porozumět reálnému komunikačnímu chování učitelů (a žáků) na pozadí normativního ideálu dialogického vyučování. Příspěvek vychází z terénního etnografi ckého výzkumu zaměřeného na komunikaci mezi učitelem a žáky na 2. stupni základní školy. Sledována byla výuková komunikaci v hodinách šestnácti různých učitelů na čtyřech různých školách. Data byla získána pomocí přímého pozorování a videonahrávek vyučovacích hodin, dále pomocí hloubkových rozhovorů s učiteli a žáky a dotazníků pro žáky.
Návaznosti
| GA406/09/0752, projekt VaV |
|