Detailed Information on Publication Record
2011
Glatiramer acetát (Copaxone) v léčbě atakovité formy roztroušené sklerózy mozkomíšní – klinická účinnost a bezpečnostní profil
ŠTOURAČ, Pavel, Petra PRAKSOVÁ, Ivana KONTROVÁ, Magdaléna HLADÍKOVÁ, Iva OKÁČOVÁ et. al.Basic information
Original name
Glatiramer acetát (Copaxone) v léčbě atakovité formy roztroušené sklerózy mozkomíšní – klinická účinnost a bezpečnostní profil
Name (in English)
Glatiramer Acetate (Copaxone (R)) in the Treatment of Relapsing/Remitting Cerebrospinal Multiple Sclerosis - Clinical Efficacy and Safety Profile
Authors
ŠTOURAČ, Pavel (203 Czech Republic, guarantor, belonging to the institution), Petra PRAKSOVÁ (203 Czech Republic, belonging to the institution), Ivana KONTROVÁ (203 Czech Republic, belonging to the institution), Magdaléna HLADÍKOVÁ (203 Czech Republic), Iva OKÁČOVÁ (203 Czech Republic, belonging to the institution) and Yvonne BENEŠOVÁ (203 Czech Republic, belonging to the institution)
Edition
Česká a Slovenská Neurologie a Neurochirurgie, 2011, 1210-7859
Other information
Language
Czech
Type of outcome
Článek v odborném periodiku
Field of Study
30000 3. Medical and Health Sciences
Country of publisher
Czech Republic
Confidentiality degree
není předmětem státního či obchodního tajemství
Impact factor
Impact factor: 0.279
RIV identification code
RIV/00216224:14110/11:00054716
Organization unit
Faculty of Medicine
UT WoS
000294035900006
Keywords (in Czech)
roztroušená skleróza mozkomíšní; glatiramer acetát; účinnost; bezpečnost
Keywords in English
multiple sclerosis; glatiramer acetate; treatment efficacy; safety
Tags
International impact
Změněno: 11/4/2012 14:46, Mgr. Michal Petr
V originále
Cílem rozsáhlé observační klinické studie bylo vyhodnotit vliv glatiramer acetátu (Copaxone) na četnost relapsů, progresi onemocnění a na parametry únavy a kvality života jakožto méně často hodnocené aspekty nemoci. Glatiramer acetát je lék, který dlouhodobě ovlivňuje počet relapsů a progresi onemocnění. Soubor sestával ze 766 pacientů s atakovitým průběhem roztroušené sklerózy s obdobím sledování v letech 2006–2010. Ne u všech byla k dispozici kompletní dokumentace, jak vyplyne z počtů pacientů v jednotlivých specifikovaných podsouborech. Pacienti dostávali denně subkutánně 20 mg glatiramer acetátu (Copaxone) a byli sledováni 13 měsíců. S pomocí validovaných dotazníků byla hodnocena demografická data, roční četnost atak, progrese onemocnění hodnocená škálou EDSS (Expanded Disability Status Scale), kvalita života a únava. Projekt byl schválen etickou komisí. Statistická významnost byla hodnocena pomocí t-testu. Průměrná roční četnost atak byla 1,8 před léčbou a 0,46 po roce léčby. EDSS hodnota činila 2,63 na začátku léčby a 2,54 po roce léčby. Hodnocení dotazníků kvality života prokázalo statisticky významné zlepšení v následujících parametrech: rodinné vztahy, obavy o zdraví, únavnost, uchování energie. V dotazníku týkajícím se únavy bylo prokázáno signifikantní zlepšení v následující parametrech: flexibilita, sociální izolace, motivace, psychická koncentrace a kratší doba odpočinku. V uvedené studii jsme prokázali statisticky významnou redukci počtu atak a statisticky nevýznamné zlepšení v EDSS škále. Statisticky významná byla zlepšení v některých parametrech kvality života a únavy, což ukazuje na účinnost Copaxone i v těchto méně sledovaných aspektech.
In English
This extensive study of multiple sclerosis (MS) aims to evaluate the influence of glatiramer acetate (Copaxone) on relapse rate, disease progression and changes in fatigue and quality of life (QoL) parameters in order to strengthen the profile of this immunomodulator through focusing on lesser-known but important clinical aspects. Glatiramer acetate is an effective long-term treatment for relapsing-remitting MS (RRMS), reducing relapse rate and stabilizing disease progression. The study covered the years 2006–2010 with a cohort consisting of 766 patients (n = 766) with RRMS. However, not all of them had complete records, which is reflected in the numbers of patients in specific subgroups. Patients received subcutaneous glatiramer acetate 20 mg once daily and were subsequently followed up for 13 months. Our study evaluated demographic data, annual relapse rate, EDSS progression, and QoL and fatigue scale questionnaires. The project was approved by the local ethics committees. Statistical significance was tested by T-test. The average annual relapse rate (A-RR) was 1.8 before treatment and 0.46 after one year’s treatment. EDDS values were on average 2.63 before treatment, and 2.54 after 1 year’s treatment. QoL questionnaire results showed improvements in family relations, health concerns, tiredness and conservation of energy. The fatigue impact scale questionnaire disclosed statistically significant improvement for certain factors, such as flexibility, social isolation, working abilities, motivation, mental concentration and lesser rest requirement. We conclude that significantly reduced A-RR and non-significant EDSS improvement were basic results confirming the efficacy of glatiramer acetate in this clinical observational study. Statistically significant improvement in various factors in QoL and fatigue impact scale questionnaires support the notion of a wider clinical impact for glatiramer acetate treatment in daily practice.