Doma v přírodě a doma ve městě

KRÁSA, Jan. Doma v přírodě a doma ve městě. Sociální studia – Město. Brno: FSS MUNI, 2006, roč. 2006, č. 2, s. 203-215. ISSN 1214-813X.

Základní údaje

• Originální název: Doma v přírodě a doma ve městě
• Název anglicky: At home in the nature and at home in the city
• Autoři: KRÁSA, Jan.
• Vydání: Sociální studia – Město, Brno, FSS MUNI, 2006, 1214-813X.

Další údaje

• Typ výsledku: Článek v odborném periodiku
• Utajení: není předmětem státního či obchodního tajemství
• Klíčová slova česky: prvotní ohniště, dům, struktury města, metafora, polarita příroda-město
• Klíčová slova anglicky: primal fireplace, house, city structures, metaphor, nature-city polarity

Anotace

V článku se autor pokouší skrze metaforu domu a města ukázat, že sociální identita je pro městsky žijícího člověka (vzhledem k přírodě) dvojnásobně zanořená. Pomocí rozvíjení základních metafor domu a města se snaží poukázat také na způsob tohoto zanoření. Autor se pokouší nalézt patřičné analogie mezi utvářením města a domu a utvářením duše člověka, který je obývá. Jako centrum lidského způsobu sociálního života je určeno ohniště, jeho mezí pak práh (ať již domova nebo města). Z ohniště se při „gigantizaci“ v město stává něco jiného: náměstí nebo síň, popř. posvátný okrsek. Tato skutečnost hluboce poznamenává duši člověka. Navíc to na něj klade zcela nové a zvláštní etické nároky. V městě je totiž ohniště rozdrobeno do mnoha domů a jeho „prázdné“ místo zaujímají jiné podoby, které mají smluvní charakter (nómos). Společný příběh lidí u společného ohniště se rozdrobil ve městě díky řemeslům, jak naznačuje Bible vyprávěním o pádu Babylónské věže. Teprve městský způsob života rozděluje celistvou moc na moc soudní, výkonnou apod. Také charakter duše (resp. reflexivní sebeidentita duše) je tímto rozdrobením poznamenán, neboť naplnění všech mocí se naplňuje nejčastěji ve vzájemně odlišném prostoru. Idea celistvého člověka je tedy rozdrobena a nastává nebezpečí, že v partikulární sociální roli zcela zanikne.

Anotace anglicky

In this article the author wants through a metaphor of a house and a city to show that a social identity is for an urban population (considering the nature) two-times enveloped. Mainly by the extending of the root metaphors of a house and a city is trying to show in which manner it is enveloped. The author endeavours to find the analogies between the shaping of a city and a house and between the shaping of a human soul, who inhabits them. As a centre of a human way of social life is appointed a fireplace, its limit is a threshold (whether domestic or civic). The fireplace is turning (through the gigantisation into city) to something another: main square or town hall, temple etc. This shift very deeply moves the human soul and also it puts new ethical claims on it. In a city the complex function of the fireplace is divided into many houses and its “empty” place takes new forms, which have contractual character (nomos). The common story of the people from the fireplace is split in the city thanks to the crafts too, as it is outlined in the biblical story about the Tower of Babel. The civic way of life is – for first – dividing the complex power and authority into particular powers: legal, executive etc. The character of the human soul (a reflexive self-identity of the soul) is also by this division marked, because the fullfillment of these particular powers is achieved in the different spaces. An idea of complex (undivided) human is therefore also divided and it brings a danger that this idea will disappear in a particular social role.