2011
L-arginin a jeho methylované formy ve vztahu k diabetické nefropatii
TANHÄUSEROVÁ, Veronika, Josef TOMANDL, Martin KLEPÁRNÍK, Lukáš PÁCAL, Jitka ŘEHOŘOVÁ et. al.Základní údaje
Originální název
L-arginin a jeho methylované formy ve vztahu k diabetické nefropatii
Název česky
L-arginin a jeho methylované formy ve vztahu k diabetické nefropatii
Název anglicky
L-arginine and its methylated form in relation to diabetic nephropathy
Autoři
TANHÄUSEROVÁ, Veronika, Josef TOMANDL, Martin KLEPÁRNÍK, Lukáš PÁCAL, Jitka ŘEHOŘOVÁ, Soňa ŠTĚPÁNKOVÁ, Jan SVOJANOVSKÝ, Darja KRUSOVÁ, Jindřich OLŠOVSKÝ, Jana BĚLOBRÁDKOVÁ a Kateřina KAŇKOVÁ
Vydání
55. Studentská vědecká konference, 2011
Další údaje
Typ výsledku
Konferenční abstrakt
Utajení
není předmětem státního či obchodního tajemství
Organizační jednotka
Lékařská fakulta
Změněno: 6. 1. 2012 15:33, Mgr. Veronika Dvořáková, Ph.D.
Anotace
V originále
Úvod: Metabolizmus L-argininu (substrát NOS) a methylovaných argininů: ADMA (kompetitivní inhibitor NOS) a SDMA (blokátor transportu L-argininu do buňky) významně reguluje produkci NO a pravděpodobně tak ovlivňuje progresi diabetické nefropatie (DN). DDAH, enzym metabolizující ADMA, by mohl působit protektivně ve vztahu k DN. Metodika: Celkem 438 osob s T1DM nebo T2DM a variabilním stupněm poškození ledvin bylo prospektivně sledováno po dobu mediánu 39 měsíců. Hodnotili jsme následující klinické “end-points”: (1) progrese DN za dobu sledování, (2) závažná kardiovaskulární událost (MCVE), (3) kardiovaskulární mortalita (CVM) a (4) celková mortalita (ACM). Plazmatické hladiny ADMA, SDMA a L-argininu byly stanoveny pomocí HPLC, poměr L-arginin/ADMA byl dopočítán. Pomocí metodik založených na PCR bylo detekováno celkem 6 jednonukleotidových polymorfizmů (SNP) v genech DDAH1 a DDAH2. Výsledky: Plazmatické hladiny L-argininu, ADMA a SDMA se významně lišily mezi čtyřmi stadii DN . Hladiny ADMA a SDMA korelovaly negativně s GFR a pozitivně s kreatininem . Jednolokusová ani haplotypová analýza neodhalily rozdíl ve frekvencích alel ani genotypů žádného ze studovaných SNP mezi skupinami diabetiků bez a s DN. Kaplan-Meierovou analýzou jsme identifikovali statisticky významné rozdíly u renálního end-pointu a CVM mezi mediánovými skupinami pro SDMA a poměru L-arginin/ADMA . U ACM jsme nalezli významný rozdíl mezi mediánovými skupinami pro ADMA, SDMA a poměr L-arginin/ADMA . Po omezení analýzy na podskupinu diabetiků s žádným až mírným postižením ledvin jsme našli významný rozdíl mezi mediánovými skupinami ADMA u progrese DN a ACM . Závěr: (1) plazmatické hladiny SDMA odráží u diabetiků renální funkci, (2) studovaná genetická variabilita v DDAH lokusech nemá významný vliv na biochemický fenotyp ADMA (3) SDMA a poměr L-arginin/ADMA se uplatňují jako významné prediktory progrese DN, kardiovaskulární a celkové mortality (4) u diabetiků se zachovalou funkcí ledvin je možno považovat hladiny ADMA za biomarker progrese DN a celkové mortality. Poděkování: Práce byla podpořena grantem MZ ČR NT/11405-6.
Návaznosti
NT11405, projekt VaV |
|