Hepatocelulární karcinom – možnosti radikální léčby

KALA, Zdeněk, Petr KYSELA, Igor PENKA, Vladimír PROCHÁZKA, Vlastimil VÁLEK, Tomáš ANDRAŠINA, Igor KISS a Lenka OSTŘÍŽKOVÁ. Hepatocelulární karcinom – možnosti radikální léčby. Farmakoterapie. Praha: FARMAKON PRESS, 2011, roč. 7, speciální, s. 11-19. ISSN 1801-1209.

Základní údaje

• Originální název: Hepatocelulární karcinom – možnosti radikální léčby
• Název česky: Hepatocelulární karcinom – možnosti radikální léčby
• Název anglicky: Hepatocellular carcinoma - possibilities of the radical treatment
• Autoři: KALA, Zdeněk, Petr KYSELA, Igor PENKA, Vladimír PROCHÁZKA, Vlastimil VÁLEK, Tomáš ANDRAŠINA, Igor KISS a Lenka OSTŘÍŽKOVÁ.
• Vydání: Farmakoterapie, Praha, FARMAKON PRESS, 2011, 1801-1209.

Další údaje

• Originální jazyk: čeština
• Typ výsledku: Článek v odborném periodiku
• Obor: 30200 3.2 Clinical medicine
• Stát vydavatele: Česká republika
• Utajení: není předmětem státního či obchodního tajemství
• Organizační jednotka: Lékařská fakulta
• Klíčová slova česky: hepatocelulární karcinom; chirurgický léčba; radikální;transplantace jater; resekce
• Klíčová slova anglicky: hepatocellular carcinoma; surgical treatment; radical; liver transplantation; resection
• Štítky: Computed Tomography, embolizace, hemangiom, játra, Lipiodol., Liver, liver resection, Liver tumour, locoregional chemotherapy, malignancies
• Příznaky: Recenzováno

Anotace

Hepatocelulární karcinom je celosvětově 6. nečastější solidní nádor u dospělých a 3. nejčastější příčinou úmrtí na zhoubný novotvar. Jeho incidence narůstá. Jedinou potenciálně kurabilní metodou je kompletní chirurgické odstranění nádoru (resekcí, nebo transplantací jater). Významným pokrokem u neoperabilních nálezů znamenala molekulárně cílená terapie. Současně začíná být zřejmá účinnost lokálně ablačních technik. Materiál a metodika: Byl proveden rozbor dostupné literatury ve vztahu k etiologii, epidemiologii, diagnostice a individualizované léčbě hepatocelulárního karcinomu. Výsledky: Všichni pacienti se zvýšeným rizikem rozvoje hepatocelulárního karcinomu (tedy i všichni pacienti s cirhózou jater libovolné etiologie) by měli být součástí screeningových programů. Klíčové je transabdominální ultrazvukové vyšetření. Alfa fetoprotein je jen pomocným faktorem. U nových lezí velikosti do 1cm a u nejasných nálezů velikosti 1-2 cm je doporučeno zkrácení intervalu UZ vyšetření ze 6 měsíců na 3. V případě typického nálezu na některé dynamické zobrazovací metodě je diagnóza HCC postavena bez požadavku na bioptické vyšetření. Ve vztahu k individualizované léčbě pro minimalizaci komplikací a maximalizaci léčebného efektu se zdá velmi vhodný Barcelonský stagingový systém kombinující rozsah postižení, funkční stav jater a performance status pacienta. Umožňuje volit chirurgickou resekci/transplantaci, lokálně ablační techniky (RFA/TACE), paliativní léčbu sorafenibem, nebo jen nejlepší podpůrnou péči. U pacientů splňujících Milánská kritéria má ideální výsledky transplantace jater. Různá rozšíření Milánských kritérií (UCSF, Up to 7) u části těchto pacientů nevyloučí generalizované onemocnění (na rozdíl od kritérií Milánských). Vzhledem k dostupnosti jaterních štěpů v České republice není nutné využití resekce nebo ablačních technik či TACE jako přemosťujících procedur. U pacientů v dobrém klinickém stavu lze k prodloužení kvalitního života využít molekulárně cílenou léčbu sorafenibem. Závěr: Podíl hepatocelulárního karcinomu na morbiditě a mortalitě nádorových onemocnění narůstá. Mimo prevence (hlavním příčinou je virová hepatitida) je klíčový důsledný a relativně nenáročný screening pacientů s vyšším rizikem (UZ u všech cirhotických pacientů). Multimodální individualizovaná léčba na základě vhodného stagingového systému (Barcelonský stagingový systém ?) s cílem kompletního chirurgického odstranění nádoru (resekce či transplantace) může jako jediná nabídnout nejlepší léčebné výsledky s minimem komplikací. Určité naděje lze vidět i v nových imunosupresivech s protinádorovým efektem typu m-TOR inhibitorů, která by mohla zvýšit podíl pacientů po transplantaci jater či resekci bez relapsu onemocnění.

Anotace anglicky

HCC represents the sixth most frequent malignancy worldvide and is the third most frequent cause of tumour related death. Material and methods: A survey over causes, diagnostics and treatment methods has been conducted. Results: The development of HCC in non-cirrhotic liver is very rare. All patients with liver cirrhosis that is caused mainly by HBV and HCV infection should be screened with a plain liver US every 6 months. There is no use of AFP level in screening but in staging. HCC is the only tumour the diagnosis of which can be made upon dynamic imaging methods - ot comprises typical appearance of HCC at two different methods (CEUS, dynamic contrast MRI, dynamic CT) in tumour 1-2 cm in diameter or at the only one dynamic method when the diameter is above 2cm. Laesions smaller than 1cm are to be checked with US at 3 months intervals. Uncertain cases ought to be biopsied until positive result. The BCLC screening system seems to be a suitable staging tool. Surgery and liver transplantation do not seem to be concurent but rather complementary. TACE or RFA may help in nonresectable cases. Sorafenib has become a standard treatment for advanced HCC.