k 2012

Pedální bypass v léčbě chronické kritické končetinové ischémie – desetileté zkušenosti

STAFFA, Robert, Zdeněk KŘÍŽ, Jan BUČEK, Robert VLACHOVSKÝ, Tomáš NOVOTNÝ et. al.

Basic information

Original name

Pedální bypass v léčbě chronické kritické končetinové ischémie – desetileté zkušenosti

Authors

STAFFA, Robert, Zdeněk KŘÍŽ, Jan BUČEK, Robert VLACHOVSKÝ and Tomáš NOVOTNÝ

Edition

16. Slovenský kongres cievnej chirurgie, 29.3.-1.4.2012, Jasná, SK, 2012

Other information

Language

Czech

Type of outcome

Prezentace na konferencích

Field of Study

30200 3.2 Clinical medicine

Country of publisher

Slovakia

Confidentiality degree

není předmětem státního či obchodního tajemství
Změněno: 30/8/2012 19:04, MUDr. Tomáš Novotný, Ph.D.

Abstract

V originále

Úvod: Autoři představují soubor 110 pacientů s chronickou kritickou ischémií dolní končetiny, kteří po vyčerpání možností endovaskulární a konzervativní terapie podstoupili v uplynulém desetiletí distální tepennou rekonstrukci pedálním bypassem. Statistickou analýzou vyhodnocují, jak ovlivňuje dlouhodobou průchodnost bypassů diabetes mellitus pacientů, délka bypassu, kompozitní versus nekompozitní stavba bypassu a volba pedální tepny pro distální anastomózu (arteria dorsalis pedis versus arteria plantaris communis). Pacienti/metoda: Soubor tvoří 83 mužů (75,5 %) a 27 žen (24,5 %), průměrného věku 64,0 +/- 10,6 roků, (rozmezí 21-83 let). 74 (67,3 %) pacientů má diabetes mellitus. 96 pacientů sledovaného souboru (87,3 %) trpělo chronickou kritickou ischémií dolní končetiny s defektem (SVS-ISCVS kategorie 5), devět (8,2 %) mělo klidové bolesti (SVS-ISCVS kategorie 4), u pěti pacientů (4,5 %) šlo o akutní ischémii. Pro bypass byla nejčastěji použita autologní reverzní nebo in-situ vena saphena magna. Kompozitní graft byl použit u 13 (11,8 %) pacientů. Podle délky graftu byly bypassy rozděleny na “dlouhé” s proximální anastomózou na arteria femoralis communis nebo arteria femoralis superficialis (53 pacientů; 48,2 %) a “krátké” grafty s proximální anastomózou na arteria poplitea (57 pacientů; 51,8 %). Distální anastomóza byla založena na arteria dorsalis pedis (56 pacientů; 50,9 %) nebo arteria plantaris communis (54 pacientů; 19,1 %). Výsledky: V průběhu sledování (průměr 30 +/- 26,4 měsíce; rozmezí 1,2 – 91,2 měsíce) byla pozorována okluze 21 graftů (19,1 %). U devíti z nich (7,3 %) byla průchodnost obnovena včasnou embol/trombektomií nebo trombolýzou. Žádný pacient nezemřel během operačního výkonu, 30-denní mortalita byla 1,8 %. Třináct pacientů (11,8 %) podstoupilo ve sledovaném období vysokou amputaci končetiny (v bérci nebo ve stehně). Kumulativní primární a sekundární průchodnost pedálních bypassů a kumulativní četnost zachování ohrožené končetiny (Kaplan-Meier Survival Analysis) byly 67,2 %, 69,5 % a 78,0 %. Statistická analýza (Log Rank test, hladina významnosti, p=0,05) ukázala že “krátké” a nekompozitní grafty vykazovaly signifikantně lepší dlouhodobé výsledky. Diabetes mellitus a volba výtokové pedální tepny výsledky neovlivnily. Závěr: Pedální bypass je často jedinou možností jak zachránit kriticky ischemickou končetinu. Jde o metodu s velmi nízkým rizikem a velmi dobrými dlouhodobými výsledky, které byly v naší studii ovlivněny délkou bypassu a jeho kompozitní stavbou, naopak nebyly ovlivněny diabetem pacientů a umístěním distální anastomózy.