Bibliografie - správa publikací, které cituji
POLÁKOVÁ, Mariana. Vznik a vývoj satiry v římské literatuře. Online. 1., elektronické vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2017, 152 s. Spisy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, sv. 473. ISBN 978-80-210-8806-1. Dostupné z: https://dx.doi.org/10.5817/CZ.MUNI.M210-8806-2017.
Podrobněji:
https://is.muni.cz/publication/1404959
| Bibliografie |
|---|
| [Ennius:] Ennianae poesis reliquiae. VAHLEN, IOHANNES [ed.]. 1928. Lipsiae in Aedibus B. G. Teubneri. |
| [Lucilius.] Satiren. KRENKEL, WERNER [ed.]. 1970. Leiden: E. J. Brill. |
| ADAMIETZ, JOACHIM [ed.]. 1986. Die römische Satire. Darmstadt: Wissenschaftliche Buchgesellschaft. |
| ADAMIETZ, JOACHIM. 1986. Einleintung. In ADAMIETZ, JOACHIM [ed.]. 1986. Die römische Satire. Darmstadt: Wissenschaftliche Buchgesellschaft, s. 1–6. |
| ADAMIETZ, JOACHIM. 1986. Lucilius. In ADAMIETZ, JOACHIM [ed.]. 1986. Die römische Satire. Darmstadt: Wissenschaftliche Buchgesellschaft, s. 57–122. |
| Ammianus Marcellinus. Soumrak římské říše. ČEŠKA, JOSEF [transl.]. 1975. Praha: Odeon. |
| ANDERSON, WILLIAM S. 1975. Roman Satirists and their Tradition. In FABIAN, BERNHARD [ed.]. Satura, ein Kompendium moderner Studien zur Satire. Hildesheim – New York: Georg Olms Verlag. |
| Aristotelés. Poetika. NOVÁKOVÁ, JULIE [transl.]. 1962. Praha: Orbis. |
| AUHAGEN, ULRIKE. 2001. Lucilius und die Komödie. In MANUWALD, GESINE [ed.]. Der Satiriker Lucilius und seine Zeit. München: Verlag C. H. Beck, s. 9–23. |
| BADIAN, E. 1972. Ennius and his friends. In SKUTSCH, OTTO [ed.]. Ennius. Sept exposés suivis de discussions; Vandœuvres-Genève, 23 - 29 Août 1971. Genève: Fond. Hardt, s. 149–199. |
| BAGORDO, ANDREAS. 2001. Lucilius und Kallimachos. In MANUWALD, GESINE [ed.]. Der Satiriker Lucilius und seine Zeit. München: Verlag C. H. Beck, s. 24–36. |
| BACHTIN, MICHAIL MICHAJLOVIČ. 1971. Dostojevskij umělec. K poetice prózy. Praha: Československý spisovatel. |
| BAIER, THOMAS. 2001. Lucilius und die griechischen Wörter. In MANUWALD, GESINE [ed.]. Der Satiriker Lucilius und seine Zeit. München: Verlag C. H. Beck, s. 37–50. |
| BARTOŇKOVÁ, DAGMAR. 1973. Smíšený styl, prosimetrum a menippská satira v antické literatuře (disertační práce). Brno: Masarykova univerzita. |
| BARTOŇKOVÁ, DAGMAR. 1979. K počátkům římské menippské satiry. In Sborník prací filozofické fakulty brněnské univerzity, E 24. Brno: Masarykova univerzita, s. 41–46. |
| BARTOŠEK, MILAN. 1995. Encyklopedie římského práva. Praha: Academia. |
| BERGER, ADOLF. 1946. Note on Gellius, N. A., I, 6. American Journal of Philology, 67, s. 320–328. https://doi.org/10.2307/290683 |
| Bibliotheca Teubneriana Latina. 2004. [Editio 3.]. Moderante Paul Tombeur. Centre Traditio Litterarum Occidentalium. München: Saur; Turnhout: Brepols. Citovaná databáze je dostupná z URL: |
| BORECKÝ, BOŘIVOJ – DOSTÁLOVÁ, RŮŽENA A KOL. 2006. Slovník řeckých spisovatelů. Voznice: Leda. |
| BRAUND, SUSANNA [ed.]. 1989. Satire and Society in Ancient Rome. Exeter: University Publications. |
| BRAUND, SUSANNA. 1992. Roman Verse Satire. Oxford: Oxford University Press. |
| BRAUND, SUSANNA. 1996. The Roman Satirist and their Masks. London: Duckworth. |
| Brill’s New Pauly. Antiquity Volumes edited by: Hubert Cancik and Helmuth Schneider. Brill Online. Citovaná databáze je dostupná z URL: |
| BURIAN, JAN – OLIVA, PAVEL. 1984. Civilizace starověkého Středomoří. Praha: Svoboda. |
| BURIAN, JAN. 1970. Řím. Světla a stíny antického velkoměsta. Praha: Svoboda. |
| C. Lucilii Carminum Reliquiae. Bd. I–II. 1904–1905. MARX, FREDERICUS [ed.]. Lipsiae: B. G. Teubner. |
| CANCIK, HUBERT – SCHNEIDER, HELMUTH [eds.]. 1996–2003. Der neue Pauly: Enzyklopädie der Antike. Stuttgart: Metzler. |
| CANFORA, LUCIANO. 2009. Dějiny řecké literatury. Překlad: kolektiv autorů pod vedením Dagmar Bartoňkové. Praha: Koniasch Latin Press. |
| CASAUBON, ISAAC. 1605. De Satyrica Graecorum Poesi & Romanorum Satira Libri duo. Parisiis: Apud Ambrosium & Hieronymum Drovart. |
| CÈBE, JEAN-PIERRE. 1961. La satura dramatique et le divertissement „fescennin“. Revue belge de philologie et d’histoire, Tome 39, fasc. 1, s. 26–34. |
| Cicero, Marcus Tullius. Cato starší o stáří. BAHNÍK, VÁCLAV [transl.]. 1975. Praha: Supraphon. |
| Cicero, Marcus Tullius. Rečník. Reči proti Catilinovi. Filipiky a iné. ŠKOVIERA, DANIEL [transl.]. 1982. Bratislava: Tatran. |
| Cicero, Marcus Tullius. Řeči proti Verrovi. BAHNÍK, VÁCLAV [transl.]. 1972. Praha: Odeon. |
| CICHORIUS, CONRAD. 1908. Untersuchen zu Lucilius. Berlin: Weidmannsche Buchhandlung. |
| CLASSEN, CARL JOACHIM. 1993. Die Satire – das vielgesichtige Genos. In VIELBERG, MEINOLF [ed.]. Die Welt der Römer. Studien zu ihrer Literatur, Geschichte und Religion. Berlin – New York: Walter de Gruyter. |
| CLASSEN, CARL JOACHIM. 1993. Ennius: ein Fremder in Rom. In VIELBERG, MEINOLF [ed.]. Die Welt der Römer. Studien zu ihrer Literatur, Geschichte und Religion. Berlin – New York: Walter de Gruyter. |
| CLASSEN, CARL JOACHIM. 1996. Grundlagen und Absicht der Kritik des Lucilius. In KLODT, CLAUDIA [ed.]. Satura lanx. Festschrift für W. A. Krenkel zum 70. Geburtstag. Hildesheim – New York: Georg Olms Verlag, s. 11–28. |
| CLASSEN, CARL JOACHIM. 1998. Die Kritik des Horaz an Lucilius in den Satiren I 4 und I 5. In CLASSEN, CARL JOACHIM [ed.]. Zur Literatur und Gesellschaft der Römer. Stuttgart: Franz Steiner Verlag, s. 149–169. |
| COFFEY, MICHAEL. 1976. Roman Satire. London – New York: Methuen and Co Ltd Barnes & Noble. |
| COMBE, DOMINIQUE. 1992. Les genres littéraires. Paris: Hachette. |
| CONTE, GIAN BIAGO. 2003. Dějiny římské literatury. Překlad: kolektiv autorů pod vedením Dagmar Bartoňkové. Praha: Koniasch Latin Press. |
| CORNELL, TIM – MATTHEWS, JOHN. 1995. Svět starého Říma. Překlad: Jana Pečírková. Praha: Knižní klub. |
| ČÍŽKOVÁ, MARIANA. 2008. Počátky římské veršované satiry, C. Lucilius (diplomová práce). Brno: FFMU. |
| DEGL’INNOCENTI PIERINI, RITA. 1990. Le battaglie del foro (per l’esegesi e la collocazione dei vv. 1228 ss. M. di Lucilio). Maia, 42, s. 249–255. |
| DEUBNER, LUDWIG. 1982. Die Saturae des Ennius und die Jamben des Kallimachos. In DEUBNER, OTFRIED [ed.]. Ludwig Deubner Kleine Schriften zur klassischen Altertumskunde. Königstein: Verlag Anton Hain. |
| DOSTÁLOVÁ, RŮŽENA – HOŠEK, RADISLAV. 1997. Antická mystéria. Praha: Vyšehrad. |
| DUBROW, HEATHER. 1982. Genre. London: Methuen. |
| DUFF, JOHN WIGHT. 1964. Roman Satire: Its Outlook on Social Life. Hamden, Connecticut: Archon. |
| Encyclopedia Americana. 1966. New York: Americana Corporation. |
| Encyklopedie antiky. 1973. Praha: Academia. |
| FABIAN, BERNHARD [ed.]. 1975. SATVRA. Ein Kompendium moderner Studien zur Satire. Hildesheim: Georg Olms Verlag. |
| FANTHAM, ELAINE. 1990. The Growth of Literature and Criticism at Rome (1 Livius Andronicus, Naevius, and Ennius; 3 Lucilius). In KENEDY, GEORGE ALEXANDER [ed.]. The Cambridge History of Literary Criticism, Vol. I. Classical Criticism, Cambridge: Cambridge University Press, s. 220–227. |
| FISKE, GEORGE CONVERSE. 1966. Lucilius and Horace. A Study in the Classical Theory of Imitation. Hildesheim: Georg Olms Verlag. |
| FLINTOFF, EVERARD. 1988. Naevius and Roman Satire. Latomus, 47, s. 593–603. |
| FLINTOFF, EVERARD. 1990. The Satires of Marcus Pacuvius. Latomus, 49, s. 575–590. |
| FREUDENBURG, KIRK [ed.]. 2005. The Cambridge Companion to Roman satire. Cambridge: Cambridge University Press. |
| FREUDENBURG, KIRK. 1993. The Walking Muse. Horace on the Theory of Satire. Princeton – New Jersey: Princeton University Press. |
| FREUDENBURG, KIRK. 2001. Satires of Rome: Threatening Poses from Lucilius to Juvenal. Cambridge: Cambridge University Press. |
| FRYE, NORTHROP. 2003. Anatomie kritiky. Brno: Host. |
| GEORGE, DAVID B. 1988. Lucilius 676M, Metellus, and His Munus. The Classical Journal, 83, s. 298–300. |
| GERHARD, G. A. 1918. Satura und Satyroi. Philologus, 75, s. 247–273. https://doi.org/10.1524/phil.1918.75.14.247 |
| GIANELLI, GIULIO – PAOLI, UGO ENRICO. 1967. Antický Rím. Překlad: Anna Škorupová. Bratislava: Tatran. |
| GODEL, ROBERT. 1973. Rudis et Graecis intacti carminis auctor (Horace, Serm. I 10, 66). Museum Helveticum, 30, s. 117–121. |
| Goethe, Johann Wolfgang. Poznámky a pojednání k lepšímu pochopení Západovýchodního dívánu. FRANĚK, BOHUMIL. [transl.]. 1955. In: Básně. Západovýchodní díván. FISCHER, OTAKAR – BEDNÁŘ, KAMIL – FELDSTEIN, VALTER [transl.]. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění. |
| GÖRLER, WOLDEMAR. 1984. Zum virtus-fragment des Lucilius (1326 – 1338 Marx) und zur Geschichte der stoischen Güterlehre. Hermes, 112, s. 445–468. |
| GOWERS, EMILY. 1993. The Loaded Table. Representations of Food in Roman Literature. Oxford: Claredon Press. |
| GRANT, MICHAEL. 1999. Dějiny antického Říma. Překlad: Alena Jindrová-Špilarová. Praha: BB art. |
| GRATWICK, A. S. 1982. The Satires of Ennius and Lucilius. In KENNEY, E. J. – CLAUSEN W. V. [eds.]. 1982. The Cambridge History of Classical Literature II – Latin Literature. Cambridge: Cambridge University Press. |
| HAMAN, ALEŠ. 1999. Úvod do studia literatury a interpretace díla. Jinočany: Nakladatelství H&H. |
| HARRISON, STEPHEN [ed.]. 2007. A Companion to Latin Literature. Malden, Mass. [u.a.]: Blackwell. |
| HAß, KARIN. Lucilius und der Beginn der Persöhlinchkeitsdichtung in Rom. HERMES Einzelschriften – Band 99. Stuttgart: Franz Steiner Verlag. |
| HELDMANN, KONRAD. 1979. Zur Ehesatire des Lucilius. Hermes, 107, s. 339–344. |
| HENDRICKSON, G. L. 1911. Satura – the Genesis of a Literary Form. Classical Philology, 6, No 2, s. 129–143. https://doi.org/10.1086/359514 |
| HENDRICKSON, G. L. 1927. Satura tota nostra est. Classical Philology, 22, s. 46–60. https://doi.org/10.1086/360860 |
| HENS, DIETRICH. 1954. Ist das Luciliusfragment 9 (Marx) echt? Philologus, 98, s. 159–161. |
| HIGHET, GILBERT. 1962. The Anatomy of Satire. Princeton, NJ: Princeton Univ. Press. |
| HOOLEY, DANIEL. 2007. Roman Satire. Malden, MA: Blackwell Publishing. |
| Horatius, Quintus Flaccus. O umění básnickém = De arte poetica. STEHLÍKOVÁ, EVA – SVOBODOVÁ, DANA [transl.]. 2002. Praha: Academia. |
| Horatius, Quintus Flaccus. Vavřín a réva: ódy, epódy, satiry, listy. MERTLÍK, RUDOLF – POKORNÝ, JINDŘICH [transl.]. 1972. Praha: Odeon. |
| HOŠEK, RADISLAV. 1986. Římské náboženství. Praha: Státní pedagogické nakladatelství. |
| HRABÁK, JOSEF. 1973. Poetika. Praha: Čs. spisovatel. |
| HVIŠČ, JOZEF. 1979. Problémy literárnej genológie. Bratislava: Veda. |
| HVIŠČ, JOZEF. 1985. Poetika literárnych žánrov. Bratislava: Tatran. |
| CHAHOUD, ANNA. 1998. C. Lucilii Reliquiarum concordantiae. Hildesheim: Georg Olms Verlag – Weidmann. |
| CHRIST, KARL. 2010. Krize a zánik římské republiky. Překlad: Jan Hlavička. Praha: Vyšehrad. |
| CHRISTES, JOHANNES. 1971. Der frühe Lucilius. Rekonstruktion und Interpretation des XXVI. Buches sowie von Teilen des XXX. Buches. Heidelberg: Carl Winter Universitätsverlag. |
| CHRISTES, JOHANNES. 1972. Lucilius. Ein Bericht über die Forschung seit F. Marx (1904/5). In TEMPORINI, HILDEGARD [ed.]. Aufstieg und Niedergang der Römischen Welt I. 2. Berlin & New York: Walter de Gruyter & Co, s. 1182–1239. |
| CHRISTES, JOHANNES. 2001. Lucilius und das Epos. In MANUWALD, GESINE [ed.]. Der Satiriker Lucilius und seine Zeit. München: Verlag C. H. Beck, s. 51–62. |
| INGERSOLL, J. W. D. 1912. Roman Satire: Its early name? Classical Philology, 7, s. 59–65. https://doi.org/10.1086/359608 |
| Iuvenalis, Decimus Iunius. Satiry. VYSOKÝ, ZDENĚK KAREL [transl.]. 1972. Praha: Svoboda. |
| JOCELYN, H. D. 1969. The Poet Cn. Naevius, P. Cornelius Scipio, and Q. Caecilius Metellus. Antichthon, 3, s. 32–47. https://doi.org/10.1017/S0066477400003889 |
| JOHNSON, WILLIAM A. – PARKER, HOLT N. [eds.]. 2009. Ancient Literacies. Oxford: Oxford University Press. |
| KARPATSKÝ, DUŠAN. 2001. Malý labyrint literatury. Praha: Albatros. |
| KEANE, CATHERINE. 2006. Figuring Genre in Roman Satire. Oxford: Oxford University Press. |
| KEANE, CATHERINE. 2007. Defining the Art of Blame: Classical Satire. In QUINTERO, RUBEN – BARTOLOMEO, JOSEPH F. [eds.]. A Companion to Satire. Malden, Mass. [u.a.]: Blackwell. |
| KENNEY, E. J. – CLAUSEN W. V. [eds.]. 1982. The Cambridge History of Classical Literature II – Latin Literature. Cambridge: Cambridge University Press. |
| KERÉNYI, KARL. 1970. Satire und satura (Zum religionsgeschichtlichen Hintergrund einer literarischen Gattung). In KORZENIEWSKI, DIETMAR [ed.]. 1970. Die römische Satire. Darmstadt: Wissenschaftliche Buchgesellschaft, s. 38–65. |
| KERKHECKER, ARND. 1999. Callimachus’ Book of Iambi. Oxford: Clarendon Press. |
| KESSLER, MANFRED. 1993. Satire, Spott und Ironie in der lateinischen Literatur. Gattunsform, Dichter und Romanschriftsteller. Donauwörth: Verlag Ludwig Auer. |
| KNOCHE, ULRICH. 1971. Die römische Satire. Göttingen: Vandenhoeck u. Ruprecht. |
| KORUS, KAZIMIERZ. 1991. Die Griechische Satire. Die theoretischen Grundlagen und ihre Anwendung auf Homers Epik. Warszawa – Kraków: Sumptibus Universitatis Iagellonicae. |
| KORZENIEWSKI, DIETMAR [ed.]. 1970. Die römische Satire. Darmstadt: Wissenschaftliche Buchgesellschaft. |
| KORZENIEWSKI, DIETMAR. 1976. Dulce Malum. Ein unbeachtetes Sprichwort und das Lucilius-Fragment 1097 M. Gymnasium, 83, s. 289–294. |
| KRENKEL, WERNER. 1957/8. Zur literarischen Kritik bei Lucilius. Wissenschaftliche Zeitschrift der Universität Rostock, 7, Gesellschafts- und sprachwissenschaftliche Reihe, Heft 2, s. 249–282. |
| KRENKEL, WERNER. 1966. Irreversibles bei Lucilius. Wissenschaftliche Zeitschrift der Universität Rostock, 15, gesellschafts- und sprachwissenschaftliche Reihe, Heft 4/5, s. 479–483. |
| KRENKEL, WERNER. 1966. Römische Satire und römische Gesellschaft. Wissenschaftliche Zeitschrift der Universität Rostock, 15, Gesellschafts- und sprachwissenschaftliche Reihe, Heft 4/5, s. 471–477. |
| KRENKEL, WERNER. 1972. Zur Biographie des Lucilius. In TEMPORINI, HILDEGARD [ed.]. Aufstieg und Niedergang der Römischen Welt I. 2. Berlin & New York: Walter de Gruyter & Co. |
| KÜHNERT, FRIEDMAR. 1966. „Ambitio“ in der römischen Satire. Wissenschaftliche Zeitschrift der Universität Rostock, 15, gesellschafts- und sprachwissenschaftliche Reihe, Heft 4/5, s. 485–487. |
| KUŤÁKOVÁ, EVA – VIDMANOVÁ, ANEŽKA A KOL. 2004. Slovník latinských spisovatelů. Praha: Leda. |
| LAMPING, DIETER. 2009. Handbuch der literarischen Gattungen. Stuttgart: Alfred Kröner. |
| LEEMAN, ANTON D. 1985. Horace und die anderen Satiriker über die Aufgaben der Satire. In LEEMAN, ANTON D. [ed.]. Form und Sinn. Studien zur römischen Literatur (1954–1984). Frankfurt am Main – Bern – New York – Nancy: Verlag Peter Lang, s. 235–249. |
| LIBERATI, ANNA MARIA – BOURBON, FABIO. 2006. Starověký Řím. Překlad: Naďa Benešová. Čestlice: Rebo. |
| Livius, Titus. Dějiny II–III. KUCHARSKÝ, PAVEL. [transl.]. 1972. Praha: Svoboda. |
| MADER, LUDWIG. 1951. Antike Fabeln. Hesiod – Archilochos – Aesop – Ennius – Horaz – Phaedrus – Babrios – Avianus – Romulus. Zürich: Artemis Verlag. |
| MAGNO, PIETRO. 1977. Marco Pacuvio. Milano: Ed. Pegaso. |
| MALURA, JAN [ed.]. 2010. Žánrové aspekty starší literatury. Ostrava: Filozofická fakulta Ostravské univerzity v Ostravě. |
| MANKIN, DAVID. 1987. Lucilius and Archilochus: Fragment 698 (Marx). American Journal of Philology, 108, s. 405–408. https://doi.org/10.2307/294828 |
| MANTOVANI, DARIO. 2007. Un giudizio capitale nelle satire di Lucilio (vv. 784–790 M. = fr. XXVIII 29 Ch.). Athenaeum, 95, s. 561–596. |
| MANUWALD, GESINE [ed.]. 2001. Der Satiriker Lucilius und seine Zeit. München: Verlag C. H. Beck. |
| MANUWALD, GESINE. 2001. Lucilius und die Tragödie. In MANUWALD, GESINE [ed.]. Der Satiriker Lucilius und seine Zeit. München: Verlag C. H. Beck, s. 151–165. |
| MARIOTTI, ITALO – DELLA CORTE, FRANCESCO – KRENKEL, WERNER. 1968. L’età di Lucilio. Maia, 20, s. 254–270. |
| MARIOTTI, ITALO. 1960. Introduzione a Pacuvio. Urbino: S.T.E.U. |
| MARIOTTI, ITALO. 1960. Studi Luciliani. Firenze: La Nuova Italia. |
| MARIOTTI, SCEVOLA. 1991. Lezioni su Ennio. Urbino: QuattroVenti. |
| MARMORALE, ENZO V. 1950. Nevius poeta. Firenze: La nuova Italia Editrice. |
| MARTYN JOHN R. C. 1996. Satis saturae? In MARTYN JOHN R. C. [ed.]. Juvenal: A Farrago. A collection of articles on the satires of Juvenal and on Roman satire. Amsterdam: A. M. Hakkert Publischer, s. 175–187. |
| MARTYN, JOHN R. C. 1996. Imagery in Lucilius. In MARTYN, JOHN R. C. [ed.]. Juvenal: A Farrago. A collection of articles on the satires of Juvenal and on Roman satire. Amsterdam: A. M. Hakkert Publischer, s. 135–174. |
| Masarykův slovník naučný: lidová encyklopedie všeobecných vědomostí. 1925–1933. Praha: Československý kompas. |
| MATTINGLY, H. B. 1960. Naevius and the Metelli. Historia, 9, s. 414–439. |
| MENDELL, CLARENCE W. 1970. Die Satire als Popularphilosophie. In KORZENIEWSKI, DIETMAR [ed.]. Die römische Satire. Darmstadt: Wissenschaftliche Buchgesellschaft, s. 137–160. |
| MOCNÁ, DAGMAR – PETERKA, JOSEF A KOL. 2004. Encyklopedie literárních žánrů. Praha: Paseka. |
| MORGAN, LLEWELYN. 2007. Satire. In HARRISON, STEPHEN [ed.]. A Companion to Latin Literature. Malden, Mass.: Blackwell Publishing, s. 174–188. |
| MRAS, KARL. 1928. Randbemerkungen zu Lucilius’ Satiren. Wiener Studien, 46, s. 78–84. |
| MUECKE, FRANCES. 2005. Rome’s first „satirists“: themes and genre in Ennius and Lucilius. In FREUDENBURG, KIRK [ed.]. The Cambridge Companion to Roman Satire. Cambridge: Cambridge University Press, s. 33–47. |
| MÜLLER, CARL WERNER. 1999. Ennius und Äsop. In MÜLLER, C. W. [ed.]. Kleine Schriften zur antiken Literatur und Geistesgeschichte. Stuttgart – Leipzig: G. B. Teubner, s. 526–557. |
| NÜNNING, ANSGAR [ed.]. 2006. Lexikon teorie literatury a kultury. Překlad: A. Urválek a Z. Adamová. Brno: Host. |
| OLIVA, PAVEL. 1994. Dějiny starověkého světa. Praha: Scientia. |
| Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. 1888–1909. Praha: J. Otto. |
| Ovidius, Publius Naso. Fasti. ŠKODA, ANTONÍN. [transl.]. 1901. Praha: A. Wiesner. |
| Ovidius, Publius Naso. Proměny. BUREŠ, IVAN. [transl.]. 2005. Praha: Plot. |
| Patrologia Latina Database. 1993–1996. [Version 5.0b.]. Electronic Book Technologies, Inc. and Chadwyck – Healey, Ltd. Citovaná databáze je dostupná z URL: |
| PAULY, A. – WISSOWA, G. [eds.]. 1894nn. Paulys Real-Encyclopädie der classischen Altertumswissenschaft. Neue Bearbeitung. Stuttgart: Metzler. |
| PAVELKA, JIRI – POSPISIL, IVO. 1988. Základní problémy literárněvědné metodologie. Brno: Univerzita Jana Evangelisty Purkyně. |
| PAVERA, LIBOR – VŠETIČKA, FRANTIŠEK. 2002. Lexikon literárních pojmů. Olomouc: Nakladatelství Olomouc. |
| Persius Flaccus, Aules. Satiry. NOVÁKOVÁ, JULIE [transl.]. 1990. Praha: Odeon. |
| PETERSMANN, HUBERT. 1986. Der Begriff „satura“ und die Entstehung der Gattung. In ADAMIETZ, JOACHIM [ed]. Die römische Satire. Darmstadt: Wissenschaftliche Buchgesellschaft, s. 7–24. |
| PETROVIĆOVÁ, KATARINA. 2010. Martianus Capella. Nauky „na cestě“ mezi antikou a středověkem. Brno: Host. |
| PETRŮ, EDUARD. 2000. Úvod do studia literární vědy. Olomouc: Rubico. |
| Pěvci lásky. Catullus. Tibullus. Propertius. 1973. SMRČKA, OTAKAR A KOL. [transl.]. Praha: Svoboda. |
| Platón. Ústava. 2005. NOVOTNÝ, FRANTIŠEK [transl.]. Praha: OIKOYMENH. |
| PLAZA, MARIA. 2006. The Function of Humour in Roman Verse Satire. Laughing and Lying. Oxford: Oxford University Press. |
| POLÁKOVÁ, MARIANA. 2011. The Division of Lucilius’ Fragments, a Personal Opinion of the Topic: Satire in Lucilius’ preserved fragmentary work. In Graeco-Latina Brunensia. Brno: Masarykova univerzita, 16, 1, s. 41–48. |
| POLÁKOVÁ, MARIANA. 2012. Ennius’s collection Satura(e). In Graeco-Latina Brunensia. Brno: Masarykova univerzita, 17, 2, s. 171–179. |
| POLÁKOVÁ, MARIANA. 2016. Vznik a vývoj satiry v římské literatuře (disertační práce). Brno: FFMU. |
| POSPÍŠIL, IVO. 1992. Rozpětí žánru. Brno: Sprint-Print. |
| POSPÍŠIL, IVO. 1998. Genologie a proměny literatury. Brno: FFMU. |
| Pravidla českého pravopisu. 1993. Praha: Pansofia. |
| PRAŽÁK, JOSEF M. – NOVOTNÝ, FRANTIŠEK – SEDLÁČEK, JOSEF. 1935. Latinsko-český slovník k potřebě gymnasií a reálných gymnasií. Praha: Československá grafická unie a. s. |
| PRINZEN, HERBERT. 1998. Ennius im Urteil der Antike. Stuttgart – Weimar: Verlag J. B. Metzler. |
| PUELMA PIWONKA, MARIO. 1949. Lucilius und Kallimachos: zur Geschichte einer Gattung der hellenistisch-römischen Poesie. Frankfurt am Main: Klostermann. |
| Quintilianus, Marcus Fabius. Základy rétoriky. BAHNÍK, VÁCLAV [transl.]. 1985. Praha: Odeon. |
| RAMAGE, EDWIN, S. – SIGSBEE, DAVID, L. – FREDERICKS, SIGMUND, C. 1974. Roman Satirists and their Satire. The Fine Art of Criticsm in Ancient Rome. New Yersey: Noyes Press. |
| RASCHKE, WENDY J. 1987. Arma pro amico – Lucilian Satire at the Crisis of the Roman Republic. Hermes, 115, s. 299–318. |
| RASCHKE, WENDY J. 1990. The Virtue of Lucilius. Latomus, 49, s. 352–369. |
| RELIHAN, JOEL C. 1993. Ancient Menippean Satire. Baltimore – London: The Johns Hopkins University Press. |
| Remains of Old Latin I – Ennius and Caecilius. 1967. WARMINGTON, E. H. [ed.]. London: Heinemann. |
| Remains of Old Latin II – Livius Andronicus, Naevius, Pacuvius and Accius. 1936. WARMINGTON, E. H. [ed.]. London: Heinemann. |
| RIEGER, FRANTIŠEK LADISLAV [red.]. 1860–1874. Slovník naučný. Praha: Kober & Markgraf. |
| RIEMER, PETER – WEIßENBERGER, MICHAEL – ZIMMERMANN, BERNHARD. 2008. Einführung in das Studium Latinistik. München: C. H. Beck. |
| RICHLIN, AMY. 1983. The Garden of Priapus. Sexuality and aggressism in Roman humor. New Haven – London: Yale University Press. |
| RICHTER, WILL. 1962. Staat, Gesellschaft und Dichtung in Rom in 3. und 2. Jahrhundert v. Chr. (Naevius, Ennius, Lucilius). Gymnasium, 64, s. 286–310. |
| Römische Satiren in einem Band. 1990. KRENKEL, WERNER. [ed.]. Berlin und Weimar: Aufbau Verlag. |
| Römische Satiren. 1949. WEINREICH, OTTO [ed.]. Zürich und Stuttgart: Artemis Verlag. |
| RONCONI, ALESSANDRO. 1963. Lucilio critico letterario. Maia, 15, s. 515–525. |
| ROOY, C. A. VAN. 1955. Quintilian X, 1, 93 Once More. Mnemosyne, 8, s. 305–310. |
| ROOY, C. A. VAN. 1965. Studies in Classical Satire and Related Literary Theory. Leiden: E. J. Brill. |
| ROSEN, RALPH M. 1988. Old Comedy and the Iambographic Tradition. Atlanta, Ga.: Scholars Pr. |
| ROSEN, RALPH M. 2007. Making Mockery. The Poetics of Ancient Satire. Oxford: Oxford University Press. |
| RUDD, NIALL. 1986. Themes in Roman Satire. London: Duckworth. |
| RÜPKE, JÖRG. 2007. Náboženství Římanů. Překlad: David Sanetrník. Praha: Vyšehrad. |
| RUSSELL, D. A. 1981. Criticism in Antiquity. London: Duckworth. |
| SABBADINI, SALVATORE. 1935. Poeti Latini. Nevio. Udine: Instituto delle edizioni accademiche. |
| Sallustius, Gaius Crispus. Válka s Jugurthou. SCHENK, RUDOLF [transl.]. 1908. Praha: J. Otto. |
| SCODEL, RUTH. 1987. Horace, Lucilius and Calliachean Polemic. Harvard Studies In Classical Philology, 91, s. 199–215. https://doi.org/10.2307/311405 |
| SERPA, FRANCO. 1981. La „figura“ della satira (ipotesi per una teoria generale della satira latina). In Letterature comparate. Problemi e metodo. Studi in onore di Ettore Paratore. Volume Primo. Bologna: Pàtron Editore, s. 313–324. |
| SHERO, L. R. 1929. Lucilius’s cena rustica. American Journal of Philology, 50/1, s. 64–70. https://doi.org/10.2307/289727 |
| SCHÄFER, ECKART. 2001. Lucilius und die Stadt Rom. In MANUWALD, GESINE [ed.]. Der Satiriker Lucilius und seine Zeit. München: Verlag C. H. Beck, s. 177–187. |
| SCHANZ, MARTIN. 1979. Geschichte der Römischen Literatur bis zum Gesetzgebungswerk des Kaisers Justinian. Erster Teil. Die römische Literatur in der Zeit der Republik. München: Beck. |
| SCHIERL, PETRA. 2006. Die Tragödien des M. Pacuvius. Ein Kommentar zu den Fragmenten mit Einleitung, Text und Übersetzung. Berlin: Walter de Gruyter. |
| SCHLEGEL, CATHERINE M. 2005. Satire and the Threat of Speech. Horace’s Satires Book 1. Madison: The University of Wisconsin Press. |
| SCHMIDT, ERNST A. 1977. Lucilius kritisiert Ennius und andere Dichter. Zu Lucilius fr. 148 Marx. Museum Helveticum, 34, s. 122–129. |
| SCHOLZ, UDO W. 1986. Der frühe Lucilius und Horaz. Hermes, 114, s. 335–365. |
| SCHOLZ, UDO W. 1986. Die „satura“ des Q. Ennius. In ADAMIETZ, JOACHIM [ed.]. Die römische Satire. Darmstadt: Wissenschaftliche Buchgesellschaft, s. 25–53. |
| SCHOLZ, UDO W. 2000. Die sermones des Lucilius. In BRAUN, MAXIMILIAN – HALTENHOFF, ANDREAS – MUTSCHLER, FRITZ-HEINER [eds.]. MORIBUS ANTIQUIS RES STAT ROMANA. Römische Werte und römische Literatur im 3. und 2. Jh. v. Chr. München – Leipzig: Saur, s. 217–234. |
| SKWARCZYŃSKA, STEFANIA. 1965. Wstęp do nauki o literaturze. T. 3. Warszawa: Instytut Wydawniczy. |
| Slovník antické kultury. 1974. Praha: Svoboda. |
| Slovník spisovné češtiny. 1994. Praha: Academia. |
| STIEBITZ, FERDINAND. 1967. Stručné dějiny římské literatury. Praha: Státní pedagogické nakladatelství. |
| SUERBAUM, WERNER. 1968. Untersuchen zur Selbstdarstellung älterer römischer Dichter. (Livius Andronicus, Naevius, Ennius.) Hildesheim: Georg Olms Verlag. |
| Suetonius. Životopisy Dvanácti císařů spolu se zlomky spisu O význačných literátech. RYBA, BOHUMIL – NECHUTOVÁ, JANA [transl.]. 1974. Praha: Svoboda. |
| SÜSS, WILHELM. 1927. Zu Lucilius. Hermes, 62, s. 342–356. |
| ŠUBRT, JIŘÍ. 2005. Římská literatura. Praha: OIKOYMENH. |
| TENNEY, FRANK. 1927. Naevius and free Speech. American Journal of Philology, 48, s. 105–110. https://doi.org/10.2307/290565 |
| TERZAGHI, NICOLA. 1976. Per la storia della satira. Messina – Firenze: Casa editrice di G. D’Anna. |
| TERZAGHI, NICOLA. 1979. Lucilio. Hildesheim – New York: Georg Olms Verlag. |
| Thesaurus linguae Latinae. 1900nn. Editus auctoritate et consilio academiarum quinque Germanicarum: Berolinensis; Gottingensis; Lipsiensis; Monacensis; Vindobonensis. Lipsiae: Teubner. |
| Thesaurus Linguae Latinae. 2004. K. G. Saur, Munich – Thomas Technology Solutions, Inc., Horsham, PA. Citovaná databáze je dostupná z URL: |
| TSCHIZEWSKIJ, DIMITRI. 1976. Satire und Groteske. In PREISENDANZ, WOLFGANG – WARNING, RAINER [eds.]. Das Komische. München: Wilhelm Fink Verlag, s. 269–278. |
| ULLMAN, B. L. 1913. Satura and Satire. Classical Philology, 8, s. 172–194. |
| VALSA, M. 1957. Marcus Pacuvius. Poète tragique. Paris: Les Belles Lettres. |
| VRUGT-LENTZ, J. TER. 1966. Lucili ritu. Mnemosyne, 19, s. 349–358. https://doi.org/10.1163/156852566X00420 |
| WASZINK, J. H. 1957. Zur ersten Satire des Lucilius. Wiener Studien, 70, s. 322–328. |
| WASZINK, J. H. 1960. Tradition and Personal Achievement in Early Latin Literature. Mnemosyne, 13, s. 16–33. https://doi.org/10.1163/156852560X00020 |
| WASZINK, J. H. 1972. Problems concerning the satura of Ennius. In SKUTSCH, OTTO [ed.]. Ennius. Sept exposés suivis de discussions; Vandœuvres-Genève, 23–29 Août 1971. Genève: Fond. Hardt, s. 99–137. |
| WEBB, ROBERT HENNING. 1912. On the Origin of Roman Satire. Classical Philology, 7, s. 177–189. https://doi.org/10.1086/359652 |
| WEINBROT, HOWARD D. 2005. Menippean Satire Reconsidered: From Antiquity to the Eighteenth Century. Baltiomore: The Johns Hopkins University Press. |
| WEINREICH, OTTO. 1975. Vorstufen. Wortbedeutung. Dramatische Satura. In FABIAN, BERNHARD [ed.]. Satura. Ein Kompendium moderner Studien zur Satire. Hildesheim – New York: Georg Olms Verlag. |
| WELLEK, RENÉ – WARREN, AUSTIN. 1996. Teorie literatury. Překlad Miloš Calda. Olomouc: Votobia. |
| WELLEK, RENÉ. 2005. Koncepty literární vědy. Překlad: Jiřina Johanisová a Vladimír Papoušek. Praha: H&H. |
| WHEELER, ARTHUR LESLIE. 1912. Satura as Generic Term. Classical Philology, 7, s. 457–477. https://doi.org/10.1086/359714 |
| WITKE, CHARLES. 1970. Latin Satire. The Structure of Persuasion. Leiden: E. J. Brill. |
| ZETZEL, J. E. G. 1977. Notes and Discussions. Lucilius, Lucretius, and Persius 1.1. Classical Philology, 72, č. 1, s. 40–43. https://doi.org/10.1086/366313 |
| ZIEGLER, KONRAT – SONTHEIMER, WALTHER [eds.]. 1972. Der Kleine Pauly. Lexikon der Antike auf der Grundlage von Pauly’s Realencyclopädie der classischen Altertumswissenschaft. Unveränd. Nachdr. [der Ausg.] Stuttgart, Druckenmüller, 1964–1975. München: Alfred Druckenmüller Verlag. |
| ZIMMERMANN, BERNHARD. 2001. Lucilius und Aristophanes. In MANUWALD, GESINE [ed.]. Der Satiriker Lucilius und seine Zeit. München: Verlag C. H. Beck. |