Anotace
Vývoj, struktura a způsob fungování úřadů, které vykonávaly
správu vesnic v okolí města Uherského Hradiště předtím, než
tuto oblast unifikovalo vydání obecního zřízení v roce 1849, to
je otázka, jež může zajímat nejen regionální historiky nebo
široký okruh laických badatelů, ale svými obecnými konotacemi
také odbornou veřejnost sledující dějiny venkova, dějiny
správy, novověkou diplomatiku atd. Některé odpovědi přinesla
tato studie, jež naznačenou problematiku zkoumala na souvislém
území tvořeném teritorii tří zdejších panství – buchlovského
velkostatku, patřícího postupně šlechtickým rodům Zástřizlů,
Petřvaldů a Berchtoldů, velehradského velkostatku, původně ve
vlastnictví tamějšího cisterciáckého konventu, po jeho zrušení
roku 1784 pak ve správě státu a od roku 1837 odkoupeného Jiřím
svobodným pánem Sina, a konečně panství královského města
Uherského Hradiště. Těžištěm výzkumu pak byla obě prvně
jmenovaná patrimonia, uherskohradišťské panství posloužilo
pouze jako doplňkový srovnávací materiál v rozsahu, ve kterém
byla správa jeho obcí zpracována v jiné autorově studii.
V době před zavedením obecního zřízení bylo panství nejen
hospodářskou jednotkou, ale zároveň i nejnižší správní
jednotkou soudní a politickou. Jejími hlavními představiteli
byli primárně úředníci administrativního aparátu panství, jisté
výkonné pravomoci však delegovali také na své zástupce v
jednotlivých obcích. Proto bylo třeba nejprve nahlédnout do
fungování patrimoniální správy sledovaných dominií. K
rekonstrukci systému jejího fungování posloužily především
dochované hospodářské instrukce z 18. a 19. století. Na
velehradském i buchlovském panství se vývoj centrální správy
ubíral podobným způsobem jako jinde v českých zemích, nalézáme
zde podobné úřední funkce, lišil se však počet úředníků i
rozdělení konkrétních agend a kompetencí mezi nimi, a to jak
mezi oběma panstvími, tak také v průběhu času. V případě
královského města Uherského Hradiště se vývoj ubíral dosti
odlišnou cestou, jednak díky neustálým zásahům státu do
hospodaření královských měst, jednak provázáním správy
velkostatku s ostatními orgány městské správy. Pro nás je však
podstatné, že politickosprávní kompetence prakticky po celou
dobu držel ve svých rukou nejvyšší patrimoniální úředník, ať
již byl jeho titul hejtman či úředník v dobách starších, nebo
direktor a vrchní úředník v 18. a 19. století. Byl to totiž
právě on, kdo ponejvíce řídil obecní představitele ve svých
poddanských městečkách a vesnicích.
Kořeny obecní samosprávy sahají až do středověku, první písemné
zmínky o reprezentantech venkovských obcí – rychtářích neboli
fojtech – pocházejí z 15. a 16. století ze Starého Města
(panství Uherské Hradiště), Žeravic a Moravan (panství
Buchlov). V případě městečka Žeravic se již v 16. století
dozvídáme o existenci představitele samosprávy – purkmistra, na
další zmínky však musíme počkat až do století následujícího,
kdy se postupně i v ostatních obcích ze sboru rychtářových
pomocníků – konšelů – vytváří úřad pudmistra, úředníka voleného
obcí ke správě jejích věcí a zastupování jejích zájmů před
vrchností. Pudmistr postupně vytlačoval z pozice prvního muže
obce fojta, jehož pravomoci se v 18. století a první polovině
19. století omezily více méně jen na dohled na robotní
povinnosti, výběr vrchnostenských platů a některé další úkoly.
Pudmistr převzal jeho kompetence politické (zveřejňování
zákonů, výběr daní, pořádková, zdravotní a požární policie
atd.) a soudní (řešení drobných sousedských konfliktů, dohled
na zapisování převodů nemovitostí do pozemkových knih,
asistence při vyřizování pozůstalostí apod.), navíc mu byla
obcí svěřena správa společného majetku, včetně opatrování
obecní pečetě a truhly s obecními penězi a písemnostmi.
Pudmistr byl tedy volen obcí na jeden rok, povolení voleb i
potvrzení vybraného kandidáta však bylo vyhrazeno vrchnosti.
Přesto si obce většinou, pokud mezi nimi a pudmistrem došlo ke
sporu, dokázaly vynutit změnu i přes odpor vrchnostenských
úředníků. Všechny tři strany si totiž byly dobře vědomy, že
fungování obecní samosprávy je zcela závislé na bezproblémové
komunikaci s obyvateli. Pudmistr se díky tomu ocital v nesnadné
pozici, tak typické pro demokratické politické systémy, kdy
musel zároveň vládnout i usilovat o přízeň ovládaných. Z toho
plynula nejedna nesnáz a také časté změny na tomto postu.
Postavení fojta jako panského služebníka, vybíraného a
jmenovaného pouze vrchností, bylo o mnoho stabilnější.
Kromě těchto čelných představitelů pracovali v obecní službě
ještě další úředníci – mladší pudmistr, fojtík, obecní
hospodáři, a různí služebníci – horní, hotaři, hlásní, pastýři
atd. Zvláštní zmínku si pak zaslouží funkce obecního písaře.
Tento administrativní pracovník, nejčastěji zároveň místní
učitel, je tvůrcem prvních vlastních úředních písemností
obecních úřadů, neboť gramotnost obecních představených nebyla
ani na počátku 19. století dostatečná pro samostatné vedení
administrativy.
Stejně tak jako předbřeznová obecní samospráva plynule vyrostla
z raněnovověkého modelu, musíme hledat kořeny současné obecní
samosprávy, jejímž základem se stalo prozatímní obecní zřízení
vydané roku 1849, v období předcházejícím. Právě předbřeznovou
obecní samosprávu můžeme zároveň považovat za vrcholné stádium
feudální, jakož i za zárodek její nové moderní podoby. Obsahuje
v sobě tradiční prvky promíchané s normativní produkcí
osvícenského státu. Tato slitina se pak ve vhodném okamžiku
stala materiálem pro zcela nový státoprávní útvar. …víceméně
Abstract
The development, structure and methods of functioning of
authorities which administrated the villages surrounding the
town Uherské Hradiště at the time before the local goverment
was unified by general communal rules from 1849 is an issue
which might be interesting not only for regional historians or
wide range of laic researchers, but by its common connotations
also for professionals dealing with rural history, public
administration history, modern diplomatics etc. Some answers
are given in this study, which researches on the forenamed
issue on continuous territory of three neighbouring manors:
Buchlov, subsequently owned by aristocratic families of
Zástřizl, Petřvald and Berchtold; Velehrad, originally in
proprietorship of the local cistercian monastery, after its
abolition 1784 under the administration of the state and 1837
bought by George baron Sinna; and finally the domain of the
royal city of Uherské Hradiště. Both the first named manors are
the focal point of my research, the municipal estate served
only as additional comparative material to be extended in
another author’s study concerning local administration of that
territory.
Before the universal system of local self-goverment was
introduced, each manor was not only an economic block but also
the lowest political and judicial administrative district. Its
central officialdom was primarily an official representative of
that unit, however some executive authority was delegated also
on deputies in each village. Therefore it was necessary to
focus on manor administration at first. The preserved economic
instructions from 18th and 19th century served as the main
source of information about its system and its functioning. The
development of the central administration on Velehrad and
Buchlov manor was similar to other parts in Bohemia and
Moravia, we can find there similar official functions, though
its number as well as the division of agenda and specific
jurisdictions between them differed one manor from the other
and also over the years. The development of the royal city
Uherské Hradiště took quite a different way, partly due to
continuous state interventions to the economy of royal cities,
partly owing to interlacing of manor administration with other
municipal authorities. For us the substantial fact is that the
political-administrative jurisdiction was practicaly all the
time kept in the hands of the chief domain official, no matter
whether his title was „hejtman“ (hetman) and „úředník“
(official) in older times, or „direktor“ (director) and „vrchní
úředník (chief official) in the 18th and 19th century. It was
namely just him, who mostly controlled the communal
representatives in his liege market - towns and villages.
The rootage of the communal autonomy can be found in the Middle
Ages, the first written references about the representatives of
provincial communities – „rychtář“ (bailiff) or „fojt“ (reeve)
– originate in the 15th and 16th centuries in the villages
Staré Město (Uherské Hradiště manor), Žeravice and Moravany
(Buchlov manor). As far as the market - town Žeravice is
concerned, the existence of selfgovernment representative –
„purkmistr“ (portreeve) was already mentioned in 16th century,
though we had to wait until the following century when a new
official title – „pudmistr“ (peasant portreeve) constituted
from the corps of bailiffs assistants – konšelé (the aldremen)
in other neigbouring villages. He was elected by the community
to rule their affairs and represent their interests facing the
manor administration. This official gradually replaced the
village community reeve, whose authority was in 18th and first
half of 19th century more or less restricted to supervising the
corvée´s duties, collecting the liege tribute and some other
matters. Pudmistr took over his political competence
(publication of state legislative acts, revenue collection,
disciplinary, health and fire police etc.) and judicial
jurisdiction (dealing with small neighbourhood conflicts,
supervision of recording conveyence of real estates to the land
register, assistance in probate process etc.). Moreover, he was
asked by the village to be in charge of the administration of
common property including the communal seal, the chest with
public money and important documents.
Pudmistr was elected by the community for a year, however the
permission for elections as well as the confirmation of the
chosen candidate belonged to the establishment. The citizens
were mostly able to put through personal changes on this post,
even over the resistance of manor officials, when a controversy
between them and their representative happened. All three
parties (pudmistr, village and manor officials) realized that
good communal authority work was based on troublesome
communication between pudmistr and inhabitants. Owing to that,
he often found himself in an uneasy position, so typical for
democratic political systems, when he had to rule and seek for
the favour of the ruled at the same time. This situation caused
many difficulties as well as frequent changes at this post.
Reeve’s position as a lord's servant chosen and established
only by manor authority was markedly steadier.
Besides these leading representatives more lower officials
helped to administrate the village: mladší pudmistr (younger
peasant portreeve), fojtík (minor reeve), obecní hospodáři
(communal managers) as well as various public servants – horný
(vineyard master), hotaři (vineyard, field or meadow keepers),
pastýři (shepherds) etc. One of them – communal scribe –
deserves a special mention. This secreterial empoloyee, most
often a village teacher, is a creator of the first autogenous
written official documents produced by communal authorities. At
the beginning of 19th century the level of literacy was not
sufficient enough to let communal superiors do the office work
single-handed.
There is a paraler between the village home-rule of the so
called pre-March Era (before 1848) which fluently developed
from the early-modern pattern, and the modern communal
self-government, whose foundations can be spotted in general
communal rules published in 1849. Thus the situation before
1849 could be considered the culminating point of the feudal
model as well as the rudiment of the new democratic system of
local government. It contains traditional elements blended with
normative production of enlightened state power. In an
appropriate moment this alloy became a substance for a brand
new form of public administration. …víceméně