Záměrem práce je zkoumat, co a jak ovlivňuje rozhodování klientů terénních programů o využití či
nevyužití aplikační místnosti. Aplikační místnosti jsou služby založené na principu snižování rizik,
které poskytují bezpečné a hygienicky nezávadné prostředí pro aplikaci vlastní přinesené návykové
látky pod dohledem odborného personálu. Jejich prostřednictvím je usilováno především o snížení
morbidity a mortality v populaci osob užívajících návykové látky a redukci užívání a výskytu použitého
materiálu na veřejnosti. V souvislosti se vznikem první aplikační místnosti v ČR mohou potenciální
klienti při zvažování jejího využití pociťovat určitou nedůvěru či zdrženlivost pramenící z rozmanitých
okolností souvisejících s širším prostředím, individuálními charakteristikami i samotným nastavením
služby. Hlavní výzkumnou otázkou tedy je: „Jak různé faktory ovlivňují rozhodnutí klientů terénních
programů ohledně využití či nevyužití aplikační místnosti?“. Z důvodu komplexnosti předpokládaných
faktorů, jejich vlivu a vnímání klienty bude výzkum prováděn kvalitativní výzkumnou strategií.
Využitím této metody by mělo být dosaženo většího vhledu do tématu a porozumění žité zkušenosti
respondentů z jejich vlastní perspektivy. Informace budou získávány prostřednictvím
polostrukturovaných rozhovorů, čímž se vytvoří prostor pro subjektivní uchopení tématu a volné
vyjádření myšlenek respondentů. Výsledná zjištění by mohla posloužit lepšímu porozumění potřebám
a motivacím klientů při poskytování služeb v rámci aplikační místnosti.