Oficiální zadání: Lesní měkkýši jsou důležitou skupinou organismů využívanou při paleoekologických rekonstrukcích vývoje přírody ve čtvrtohorách. Jejich schránky se totiž dobře zachovávají ve vápnitých sedimentech a jsme schopni je poměrně spolehlivě determinovat do druhu a určovat jejich abundance. Díky rozsáhlé studii pestré série vápnitých sedimentů z našeho území byla rekonstruována holocenní sukcese středoevropské malakofauny. Zároveň byla na základě srovnání s fosilními daty od nás nalezena současná analogie střední Evropy ve starším a středním holocénu v oblasti Jižního Uralu. Můžeme si tak představit, jak se u nás měnila podoba přírody a druhová diverzita měkkýšů od skončení poslední doby ledové až po současnost. V rámci práce je nutné vytvořit datový soubor společenstev měkkýšů vegetačně přesně vymezených lesních lokalit u nás, kdy bude navázáno na výsledky předcházející bakalářské práce. Nově doplněný a podstatně rozšířený datový soubor bude analyticky porovnán s již existujícím datovým souborem z Jižního Uralu. Na základě podrobné analýzy těchto dvou paralelních datových souborů, které si budou odpovídat strukturou zkoumaných lokalit, počtem lokalit i měřenými parametry prostředí, bude srovnávána míra vlivu faktorů prostředí nejvíce ovlivňujících diverzitu malakofaun jednotlivých typů lesů ve střední Evropě a na Jižním Uralu. Hlavní zkoumanou otázkou je, zda za zjištěné rozdíly v druhové bohatosti měkkýšů odpovídají spíše ekologické nebo biogeografické (vzdálenost od refugií, klima) faktory. Výsledky by měly být diskutovány v kontextu vývoje společenstev měkkýšů v průběhu holocénu. Cíle práce: 1) Analyzovat druhovou bohatost a skladbu měkkýšů jednotlivých typů středoevropských lesů ve sledu známé holocenní sukcese a stanovit faktory, které tyto malakofauny nejvíce ovlivňují. 2) Zjištěné rozdíly v druhové diverzitě měkkýšů zkoumaných typů lesů vyhodnotit v kontextu holocenní sukcese. 3) Porovnat rysy diverzity lesní malakofauny ve střední Evropě a na Jižním Uralu, coby současné analogie středoevropské přírody staršího a středního holocénu. 4) Pokusit se rozdíly v malakofauně střední Evropy a Jižního Uralu vysvětlit vlivem ekologických a biogeografických faktorů, a míru toho vlivu kvantifikovat. Seznam odborné literatury: Hausdorf B. & Hennig C., 2003: Nestedness of north-west European land snail ranges as a consequence of differential immigration from Pleistocene glacial refuges. Oecologia, 135: 102-109. Horsák M., Chytrý M., Danihelka J., Kočí M., Kubešová S., Lososová Z., Otýpková Z. & Tichý L., 2010: Snail faunas in the Southern Ural and their relations to vegetation: an analogue of the Early Holocene assemblages of Central Europe? Journal of Molluscan Studies, 76: 1-10. Chytrý M., Danihelka J., Horsák M., Kočí M., Kubešová S., Lososová Z., Otýpková Z., Tichý L., Martynenko V. B. & Baisheva E. Z., 2010: Modern analogues from the Southern Urals provide insights into biodiversity change in the early Holocene forests of Central Europe. Journal of Biogeography, 37: 767-780. Juřičková J., Horsák M., Horáčková J., Abraham V. & Ložek V., 2014: Patterns of land-snail succession in Central Europe over the last 15,000 years: main changes along environmental, spatial and temporal gradients. Quaternary Science Reviews, 93: 155-166. Juřičková L., Horáčková J. & Ložek V., 2014: Direct evidence of central European forest refugia during the last glacial period based on mollusc fossils. Quaternary Research, 82: 222-228. Ložek V., 2006: Last Glacial paleoenvironments of the West Carpathians in the light of fossil malacofauna. Journal of Geological Sciences, Anthropozoic, 26: 73-84.