V posledním desetiletí došlo k zaznamenatelnému nárůstu státem podporovaných i soukromých sbírek, které se snaží prezentovat umění pohyblivého obrazu a novomediálních děl obecně. Umělci, kurátoři, donátoři, investoři a archiváři tak řeší nové otázky a výzvy spojené s uvedeným typem umění. Z umělecké praxe tak postupně vzešly nové standardy pro řešení klíčových otázek týkajících se podpory galerijního audiovizuálního umění. Videoart a později umění pohyblivého obrazu požaduje po institucionálních a individuálních sběratelích zcela nový přístup. Jeho reprodukovatelnost a proměnlivost často vede k otázce, zda tato umělecká díla lze vůbec zahrnout do sběratelské činnosti, která je tradičně spojena s pořízením originálního předmětu. Tato práce se zaměří na dosavadní poznatky v oblasti sběratelství videoartu a umění pohyblivého obrazu, které jsou uplatňovány v zahraniční praxi jak v kontextu institucí, tak individuálních sběratelů. Zaměří se na komplexní pojetí celé problematiky od akvizice díla, prezentace až po archivaci. Bude pracovat s otázkami vztahujícími se k dalšímu vývoji v postupech a nástrojích, které pomohou k zajištění kvality a integrity video díla a umění pohyblivého obrazu vstupujícího do sbírky. Získané poznatky následně konfrontuje s tuzemskou praxí. Cílem práce je pak posouzení reprezentativnosti archivovaného vzorku děl pohyblivého obrazu z hlediska celkových charakteristik tuzemské tvorby. Pokusí se extrahovat hlavní parametry děl, které jsou považovány za významné, inovativní a hodnotné pro uchování i možné další faktory ovlivňující vnímanou hodnotu děl.