Biosensory založené na detekci nukleových kyselin se stávají významným nástrojem v boji s infekčními chorobami. Požadavky na nové, rychlé a citlivé metody detekce patogenních mikroorganismů narůstají jak z důvodů nových ohrožení jako je bioterorismus (antrax), výskyt nových infekčních onemocnění (varianty chřipky) nebo mikroorganismů odolných proti antibiotikům (MRSA). Existují samozřejmě i snahy vyvinout alternativu ke stávajícím diagnostickým postupům, které z nejrůznějších důvodů nevyhovují požadavkům na rychlost, citlivost a robustnost analýzy. V diplomové práci se prozkoumají různé možnosti biosensorové detekce cílových sekvencí nukleových kyselin. Proby DNA budou imobilizovány na povrch různých převodníků (piezoelektrický krystal, sítotisková elektroda, pozlacený křemík a sensor pro povrchovou plazmonovou rezonanci, využije se buď DNA sekvence zakončená SH skupinou (spontánní monovrstva na zlatě, případně kontrola hustoty proby pomocí inertní thiosloučeniny) nebo biotinem (vazba přes avidin, pro SPR čip SA u Biacore). Vazba komplementárních, bodově mutovaných a nekomplementárních sekvencí DNA pak bude studována z hlediska kinetiky hybridizace (systém Biacore), změny frekvence a tlumení piezoelektrického sensoru a impedance elektrody (impedimetrické měření nebo cyklická voltametrie redoxní proby). Pro kontrolu průběhu hybridizace bude vyzkoušena také technika AFM pro přímou detekci duplexu, nebo detekci duplexu označeného nanočásticí zlata, magnetickou nanočásticí nebo kvantovou tečkou. Jednotlivé metodiky budou srovnány z hlediska možného bioanalytického využití pro detekci mikroorganismů.