Současná metodika odhaduje rizika kontaminovaných půd a sedimentů na základě celkových obsahů polutantů v půdách. Nové poznatky však ukazují, že i) toxicita půd není přímo úměrná celkovému množství a že ii) toxicita kontaminovaných půd se mění s časem. Výsledná rizika tedy nelze přímo stanovit na základě obsahu polutantu, ale jsou řízena jeho dostupností. Celková dostupnost a tedy rizika pro určitý organismus jsou pak výsledkem několika faktorů: i) chemické dostupnosti látky (ovlivněna vlastnostmi látky a vlastnostmi půdy), ii) biologickou dostupností (ovlivněna organismem), iii) toxikologickou dostupností (dána mechanismem účinku v organismu). Z toho vyplývá, že biologická dostupnost se liší mezi látkami a půdami, ale také mezi organismy, a to až na druhovou úroveň. Informace o biodostupné frakci je tedy specifická pro daný organismus a vyžaduje, aby byly vybrány konkrétní biologické endpointy, pro něž se biodostupnost bude stanovovat. Výhodnější se z tohoto pohledu jeví stanovit ne přímo biologickou dostupnost látky, ale raději její tendenci zůstat nebo unikat z matrice (tzn. aktivitu). K tomu lze využít řadu metod. Cílem práce studentky bude udělat průzkum dostupné literatury týkající se dvou metod využitelných pro charakterizaci aktivity chemické látky v kontaminovaných matricích: extrakce na pevnou fázi pomocí XAD sorbentu a extrakce pomocí cyklodextrinu. Průzkum by měl být natolik detailní, aby studentce umožnil vytvořit optimalizovaný experimentální design pro zhodnocení aktivity chemických látek v laboratorně a reálně kontaminovaných matricích.