Pro sociální pracovníky, je sociální práce to mnohdy více poslání než práce. Proto je velmi důležité zaměřit se na péči o svůj well-being, který se poté promítá do všech aspektů života sociálního pracovníka. A to jak na osobní život, tak i pracovní život. Oba tyto životy poté ovlivňují kvalitu poskytnuté pomoci. Prioritou pro sociální pracovníka by mělo být blaho klienta. Jedná v zájmu klienta a vytváří si s ním vztah. Proto je velmi důležité, aby sociální pracovník dokázal minimalizovat dopady na svůj well-being a nedostal se do situace, kdy by ho na něj práce s klientem působila negativně. Avšak se může setkat i s pozitivním působením na well-being. Důležité je pečovat o svůj well-being především v případě, že sociální pracovník pracuje s cílovou skupinou, u které je práce více psychicky náročná a pracovník tak může pociťovat dopady na svůj pracovní i osobní život. Práce s dětmi se syndromem CAN výše uvedené splňuje. Domnívám se, že stres a tlak, který při této práci vzniká, působí na sociální pracovníky a je důležité zjistit, jak to samotní pracovníci vnímají. Žádoucí stav řešené problematiky je ten že, sociální pracovníci si uvědomují působení dopadů práce na jejich well-being, dokáží je identifikovat, a tudíž podstupují kroky, aby zamezili negativnímu vlivu jak v osobním životě, tak v pracovním. K zodpovězení mé základní výzkumné otázky Jak sociální pracovníci pracující s dětmi se syndromem CAN konstruují dopady své profesní role na svůj wellbeing? potřebuji několik rozhovorů se samotnými sociálními pracovníky, kteří se věnují práci s dětmi se syndromem CAN. Z rozhovorů se potřebuji dozvědět to, jak pracovníci vnímají stres a tlak vyplývající z této práce, zda zaregistrovali pozitivní či negativní dopady na well-being nebo zda podnikají nějaké kroky, díky kterým minimalizují působení na well-being. Také dokáží popsat, jak působení vnímají, nebo jaké rizikové situace či druhy syndromu CAN vnímají jako nejvíce působící na jejich well-being.