Ruská společnost ve druhé polovině 15. století prochází obdobím kulturních i politických změn, které se odrážejí i v životě pravoslavné církve. Ta se podle názorů některých svých představitelů začíná vzdalovat ideálům patristiky a prvotní církve. O nalezení východiska se snaží i dvě osobnosti církevního života: Iosif Volocký (1439-1515) a Nil Sorský (1433-1508). Zatímco Sorský prosazuje církev nemajetnou, poskytující duchovní almužnu a fungující nezávisle na státní moci, Volockého ideálem je církev disponující materiálními prostředky a aktivně se podílející na společensko-politickém životě. Sorského hnutí je potlačeno, Volockého linie se stává oficiálním církevním směrem. Tato hnutí jsou některými badateli kladena do protikladu především na základě rozdílného vztahu ke světské moci, postojů k majetku a názorů na trestání heretiků. Tento názor však nesdílí všichni, a naopak podotýkají, že jejich reformní hnutí nejsou protikladná, nýbrž se jedná o dvě různé cesty vedoucí ke stejnému cíli – dosažení spásy. Prostřednictvím typologie náboženských skupin formulované Ernstem Troeltschem, chápané jako ideální typologie ve weberovském smyslu, práce prozkoumá, zda jsou myšlenky obou reformátorů spíše protikladem, nebo vyjádřením rozdílné intenzity podobného postoje.