Měření intelektu u dětí s PAS může komplikovat řada rozličných potíží v oblasti komunikace, pozornosti, motivace a dalších. V rámci krátkého vyšetření je proto pro vyšetřujícího psychologa velmi náročné odhadnout, jestli za nízkým výkonem dítěte s PAS stojí opravdu snížený intelekt, anebo právě jeden z faktorů uvedených výše. Nesprávně určená diagnóza navíc do značné míry ovlivňuje budoucnost dítěte, protože v závislosti na diagnóze je dítě např. zařazené do určitého typu školy. Velmi užitečná může být pro psychologa perspektiva rodiče, a to zejména v situacích, kdy dítě doma plní úkoly podobné těm, které na vyšetření nezvládá, anebo se doma věnuje takovým činnostem, které sníženému intelektu zcela nenasvědčují. Rodič může být pro psychologa někdy jediným indikátorem, že jeho závěry nemusí být zcela správné. I přesto se výzkum roli rodičů ve vyšetření intelektu u dětí s PAS výrazněji nevěnuje a nevíme tak, jakým způsobem vyšetření vnímají. V této práci bude mým cílem promluvit s rodiči dětí, které mají diagnostikovanou PAS a současně poruchu intelektu, a zjistit, jakým způsobem rodiče nahlíží na vyšetření intelektu u svých dětí – na jeho průběh, výsledky i dlouhodobé dopady. Rozhovory s rodiči budou konstruovány jako polostrukturované a pro kvalitativní analýzu dat použiji metodu zakotvené teorie.