Sklo nachází široké aplikační využití ve stavebnictví, interiérovém designu, elektronice, automobilovém průmyslu, zdravotnictví, ve fotovoltaických solárních článcích atd. Pro mnohé aplikace je nezbytnou podmínkou čistý povrch skla. Plazma, jako velmi aktivní médium, představuje účinný a environmentálně vhodný způsob čistění skleněných povrchů od organického znečištění na molekulární úrovni, jakož i jejich chemickou aktivaci a funkcionalizaci. Plazmová aktivace povrchu skla vede ke zvýšení jeho povrchové energie, což je předpokladem vyšší adheze speciálních vrstev nanášených na skleněné povrchy (antireflexní, antikorozní nebo anti-scratch vrstvy) bez potřeby adheziv nebo kvalitnějšího potisku. Výhodou plazmových technologií v porovnaní s chemickým čištěním a aktivací skla je především eliminace chemického odpadu, který představuje zátěž pro životní prostředí. Cílem dizertační práce bude navázat na výzkum realizovaný na Ústavu fyzikální elektroniky (ÚFE), v oblasti povrchového čištění a aktivace skla neizotermickým plazmatem generovaným za atmosférického tlaku, a podrobněji prozkoumat, pochopit a vysvětlit plazmochemické procesy probíhající při interakci skla a plazmatu. Proces plazmové úpravy bude potřeba optimalizovat (čas opracování, výkon, pracovní plyn) jakož i ověřit reprodukovatelnost dosažených výsledků. Podstatnou část experimentů bude představovat plazmová aktivace povrchu tenkého (tloušťka přibližně 100 mikrometrů) flexibilního skla a plazmové čistění skleněných povrchů před nanášením speciálních vrstev. Povrchové změny skla po expozici v plazmatu budou studovány moderními povrchovými analýzami (XPS, AFM, FTIR). Práce bude doplněná měřením některých parametrů plazmatu metodou optické emisní spektroskopie a měřením elektrických charakteristik plazmových zdrojů. Předpokládá se taktéž průmyslové ověření technologie čistění skla plazmatem v reálných výrobních podmínkách.