Diplomová práce zkoumá možnosti využití fikčních prvků v dokumentu, jehož primárním cílem bývá zobrazení reality. Dokument se od fikčního filmu liší především kvalitativně jiným vztahem mezi filmařem a natáčeným, a také jiným očekáváním od publika. Práce hledá hranice dokumentu a fikčního díla a to, zda význam dokumentárního filmu spočívá v sociálním záběru, estetických měřítcích anebo obojím. Zároveň zkoumá roli dramaturga a režiséra, jejich vliv na výslednou podobu filmu a odpovědnost vůči příjemci díla. Daná problematika je přiblížena na několika vybraných tvůrcích českého autorského filmu nové vlny.