Konce chromozomů jsou tvořeny opakujícími se několikanukleotidovými sekvencemi. Tyto sekvence DNA spolu se specifickými proteiny vytvářejí koncové struktury - telomery. Hlavní funkcí telomer je zamezení ztráty informace při neúplné replikaci chromozomální DNA během dělení buněk. Délka telomer je důležitým faktorem rozhodujícím o ztrátě replikační aktivity a následném přechodu buněk buď do stádia stárnutí, nebo programované buněčné smrti. Telomery mohou být prodlužovány enzymem se schopností reverzní transkripce – telomerázou. Činnost telomerázy je ovlivňována dalšími proteiny, které se váží na telomerázu nebo na její substrát – telomerickou sekvenci DNA.
Zvýšena aktivita telomerázy se často vyskytuje u rychle se dělících nádorových buněk a je jedním z faktorů, které přispívají ke zpomalení jejich stárnutí vedoucího až k buněčné „nesmrtelnosti“. Podrobná znalost molekulárního mechanismu snížení aktivity telomerázy by tak mohla posloužit při léčbě nádorových onemocnění. Naopak kontrolované zvýšení aktivity telomerázy u buněk normálních tkání by mohlo pomoci poškozené nebo staré tkáně regenerovat, případně omlazovat.
V rámci experimentální části bakalářské práce je možno si osvojit moderní metody přípravy biologických vzorků, exprese proteinů a techniky analýzy interakce proteinů a DNA, které jsou často používané v molekulární biologii a ve všech příbuzných oborech. Charakterizace vazebných interakcí proteinů a fragmentů DNA s telomerickou sekvencí bude prováděna vysoce citlivými spektroskopickými metodami a molekulárně biologickými přístupy za použití moderního laboratorního vybavení.