Práce si ustanovuje dvě stěžejní hypotézy. První z nich zní, že stát má pozitivní povinnost chránit své občany před masivním sběrem informací soukromoprávními subjekty a jejich následném využívání ve vlastní (nejen) materiální prospěch. Autor bude argumentovat, že trendy informačního věku, jako jsou masivní cílené dezinformační kampaně, vědomá manipulace veřejným míněním prostřednictvím zejména sociálních sítí, či účelově vlastněných médií a tendenční hrubé zkreslování reality sdělovacími prostředky, jsou neoprávněným zásahem do lidských práv garantovaných mj. v evropské Úmluvě o ochraně lidských práv a také Listině základních práv a svobod, a že stát porušuje své pozitivní povinnosti v souvislosti s ochranou těchto ústavně garantovaných práv, která by tímto jednáním mohla být dotčena. V druhé hypotéze bude autor argumentovat pro potřebu specializovaného, veřejnoprávního dozoru nad činností sociálních sítí a mj. jejich nakládáním s uživatelskými údaji.